Co bylo hlavní myšlenkou TechnoParku v počátku?
TechnoPark měl být centrem sdílení špičkových technologií, které by společně sdílelo několik firem. Tím by se dostaly na technologicky vyšší úroveň, a to až do fáze, kdy by měly dost prostředků na nákup vlastních technologií. Zároveň se TechnoPark měl stát podnikatelským inkubátorem s cílem podporovat začínající firmy, kterým by nabízel nejen azyl, ale i potřebný poradenský servis.

Kde podle vás nastal problém?
Bylo jich několik. Zatímco na financování technoparků se zpravidla výrazně podílí veřejný sektor, v Pardubicích to bylo vymyšleno tak, že veřejný sektor jeho vybudování nebude stát ani korunu. (Až na minimální vklad do obchodní společnosti.) S tím, že bude hrazeno z evropských peněz a bankovního úvěru. Aby bylo možné ho získat, měl se TechnoPark orientovat na tehdy bonitní automobilový průmysl. Garancí pro úvěr měly být dopředu uzavřené smlouvy s významnými zástupci tohoto odvětví.

Projekt byl předložen krajskému zastupitelstvu i akademickému senátu univerzity a schválen. Pak byla podána žádost o evropské dotace. Tu jsme získali. Pokud tedy nyní někdo tvrdí, že šlo o špatný projekt, nechápu, proč ho představitelé kraje, města a univerzity odsouhlasili.

Samozřejmě, že po bitvě je dnes každý generálem. Ale je potřeba si uvědomit, že zatímco naše privátní firma do TechnoParku investovala téměř padesát milionů korun, z veřejného sektoru nešla na přípravu projektu ani koruna. A teď nám někdo říká, že je to neúspěšný a zbytečně drahý projekt. Ano, není to nejlevnější stavba, chtěli jsme, aby měla určitou úroveň, ale každá instituce, která v něm byla zapojena, mohla v kterékoliv fázi projektu sdělit svůj názor, kontrolovat nás.

Proč tedy pardubický TechnoPark nakonec nesplnil svůj záměr?
V okamžiku, kdy končila jeho výstavba, přišla krize automobilového průmyslu. Člověk, který s tímto projektem do Pardubic vstoupil, najednou řekl, že jde od toho. Protože tu na rozdíl od něj žiji, cítíl jsem odpovědnost vzniklou situaci řešit. Oznámil jsem to úvěrující bance i všem subjektům, které v TechnoParku figurovaly. Dva roky jsme po představitelích kraje, města a univerzity žádali o vyjádření, zda jsou nám ochotni pomoct nebo ne. Místo jasného sdělení se najednou začaly na veřejnosti objevovat informace o naší nepříliš dobré situaci, což řadu zájemců o vstup do TechnoParku odradilo. Tyto dva roky čekání stály mou firmu deset milionů korun, zatímco veřejný sektor řádově statisíce korun. A pak najednou od nás dá ruce pryč s konstatováním, že jde o o nepovedený projekt. Přitom kdyby se veřejný sektor vyjádřil dříve, mohli jsme hledat řešení v privátním sektoru. To je nevýhoda spolupráce s veřejným sektorem – je to bohatá, ale hodně problematická nevěsta, která po každých volbách může změnit názor.

A co bude s projektem teď?
Jediná cesta je jít za jediným věřitelem – firmou Geosan Group a pokusit se dohodnout, aby TechnoPark ještě nelikvidovala.