Dva roky klade dosavadní investor a management TechnoParku zástupcům veřejného sektoru principiální otázku: „Přejete si technologický park pro město a region? Je v souladu se strategickými plány jejich rozvoje?“ Nové politické reprezentace na rozdíl od předcházejících říkají buď „Nechceme!“ anebo spíše „Chceme, ale nesmí nás to stát žádné veřejné prostředky!“.

Ta první odpověď je smutná, ale je potřeba ji respektovat. Je to zřejmě uvážené politické rozhodnutí reprezentantů vůle voličů. Cesta obezřetnosti, pohodlnosti či neschopnosti a neochoty se dívat dál než za vlastní humna.

Ta druhá odpověď je ovšem daleko rafinovanější. Tak autorům parku v Pardubicích totiž odpověděla politická reprezentace při zahájení projektu. Veřejný sektor dal požehnání, několik stovek tisíc a těšil se na to, že na rozdíl od Brna, Ostravy či Plzně splní část svého strategického plánu rozvoje a nebude ho to stát stovky milionů do investic a provozu jako tam. Ten zázrak se ovšem nekonal. Přišla krize nejen automobilového průmyslu a projekt klečel na kolenou. Aby rozestavěný projekt žil, soukromý investor a management společnosti investoval skoro 50 milionů korun. V tom spočívá objektivně jediná chyba vedení projektu. V neschopnosti vykonat slíbený zázrak.

Nové politické garnitury používají rovněž na vysvětlení svojí neochoty sérii argumentů typu: „Pomohli bychom, ale ten projekt je od samého začátku nevydařený“. Je se třeba ptát, v čem je nepovedený.

Není co nabídnout

Asi v tom, že máme v regionu na zelené louce moderní areál na špičkové evropské úrovni za téměř půl miliardy korun, někdo za několik let práce vyfinancoval celé zpracování projektu, zpracoval úspěšnou žádost na tři sta milionů korun dotace z evropských fondů a ještě možná nenávratně investoval dalších svých padesát milionů korun, aby celý areál na rozdíl od skeptických očekávání přežil dva první kritické roky počátečního provozu.

Jen na okraj: brněnský park, bez cizích zdrojů, s finanční (ne pouze morální) veřejnou podporou za zády byl prodělečný první čtyři roky!
A aby toho nebylo málo, tak ještě komplementář společnosti v pardubickém parku dle smlouvy vykázanou provozní ztrátu zaplatil. Téměř 50% prostor parku je obsazeno, těch, které je možno bez další podpory klientů obsadit.

Zbývajících 50% bez existence inovačního fondu pro začínající firmy obsadit nelze, poněvadž jim park nemá co nabídnout. Fond neexistuje, jen se o něm mluví, asi se čeká, že ho bude dotovat jako jediný na světě opět soukromý investor. Politici se nad těmi neúspěchy pohoršují, vynášejí do sdělovacích prostředků nesouhlasná odborná stanoviska, která ničí poslední zbytky dobrého jména tohoto nekomerčního projektu a lížou si rány ze svých statisícových ztrát.

Samozřejmě lze pochopit a akceptovat skutečnost, že v případě podání záchranné ruky projektu nebude chtít veřejný sektor, aby o jeho, teď už opravdových investicích, rozhodoval pouze někdo jiný.

Při jednáních vedení parku jasně deklarovalo, že jeho jediným zájmem při případné pomoci a transformaci projektu do jiných právních forem je kapitalizovat doposud vložené prostředky a zůstat tak například 20-30% podílníkem projektu. Přitom nejde o žádnou komerční kořist.

Nekomerční projekt

Projekt byl jako takový koncipován jako nekomerční a jeho parametry nevyhovují představám standardních investorů. Město dokonce neakceptovalo ani nabídku na darování 30% akcií společnosti, která aktuálně park řídí. Nabídka obsahovala rovněž i rovnoprávné společné rozhodování v představenstvu a dokonce i většinu v dozorčí radě.

Asi je nepopulární a riskantní a nezajímavé se spolupodílet na rozhodování s neúspěšnými manažery, neschopnými konat zázraky. Mezitím jediný, opět ryze privátní věřitel, stavební firma Geosan, ztrácí trpělivost a celý projekt asi rozmetá na atomy. Nelze mu nic vyčítat. Aby zachránil svoji pozici, pohledávky banky koupil, účastnil se řady jednání a projevil vůli pomoci. Ani on však naše problémy nechápe. Není totiž ani banka, natož nadace.

Jiří Kovář, předseda dozorčí rady společnosti TechnoPark Management

/K VĚCI/ - Kraj se snažil problém řešit už od roku 2009

Pardubický kraj – Pardubický kraj se snažil řešit problém TechnoParku už od začátku roku 2009. První pokus byl projednat s ministerstvem průmyslu podporu investičního záměru pardubické univerzity - výstavby Centra materiálového výzkumu v areálu Technoparku.

Ministerstvo se k tomuto záměru stavělo kladně, cílem řešení bylo získat prostředky z nákupu pozemku, snížit provozní náklady TechnoParku tím, že bude zapojen další veliký uživatel, zvýšit jeho atraktivnost pro ostatní subjekty díky výrazné angažovanosti Univerzity Pardubice a jejích vědeckých týmů v prostoru TechnoParku.

Řešení ztroskotalo na stanovisku Univerzity Pardubice, která sdělila, že přesun projektu nové lokality není možný. Univerzita nakonec podporu pro materiálové centrum nezískala.

K druhému pokusu přistoupil Pardubický kraj v červenci 2009 a již tehdy navrhl šest variant řešení samofinancování i závazků spojených s budováním areálu: I. Dohodnout s úvěrujícím peněžním ústavem prodloužení lhůty pro splácení úvěru z 20 na 30 let.

II. Zajistit, aby náběh výnosů z nájemného a ostatních plateb proběhl podle plánu zpracovaného komplementáři společnosti, což musí zajistit komplementář. V případě, že nebude kapacita naplněna, nebude společnost schopna zajistit krytí nákladů.

III. Poskytnutí dotace k nájemnému – nenávratnost poskytnutých prostředků, bez rizika, možná nedovolená veřejná podpora.

IV. Převzetí garance za úvěr – značné riziko, k eliminaci rizika by muselo dojít zajištěním převodu zástavy, který byl ve prospěch banky.

V. Poskytnutí financí formou navýšení podílu na majetku společnosti – neomezené ručení za závazky společnosti.

VI. Vstup strategického partnera – získání silného strategického partnera.

Jako nejvhodnější se jevily varianty číslo 3 a 4. Nebyly však naplněny.
V dubnu 2010 varianta číslo 4 ztroskotala - Pardubický kraj neposkytl půjčku společnosti TechnoPark, banka ztrácí důvěru v projekt. Podle banky nešlo realizovat zástavní právo. Banka odmítla toto řešení, protože by muselo dojít k snížení úrovně zajištění jejich dluhu.

A co se týče zájmu města Pardubice, Pardubický kraj byl osloven městem (Michalem Koláčkem 28. května) s nabídkou odkupu akcií za nominální hodnotu. Smlouva měla být uzavřena 31. 12. 2011. Kraj se rozhodl o bezúplatný převod 15% na město (16. září Zastupitelstvo Pardubického kraje schválilo bezúplatný převod, byla již připravena smlouva). Z dopisu náměstka Koláčka vyplývá, že město chtělo TechnoPark řešit již v září 2010.

prohlášení Pardubického kraje