„Zájem o rozvážku je veliký. Nedá se přesně říci, kolik objednávek denně přijmeme, odhadl bych to tak někde mezi číslem dvacet a třicet. Člověk ale nikdy neví, záleží taky na spoustě dalších okolností, třeba na tom, jaké je zrovna počasí, jestli je před výplatou anebo po ní, rozhoduje i televizní program,“ říká majitel restaurace Gallera Nenad Petric.

Jeho slova potvrzuje i další kolega z „branže“ Roman Losner, vlastník Pizza–grill restaurantu Garáž: „Zájem je hlavně kolem oběda mezi jedenáctou a jednou hodinou, druhá vlna přichází večer kolem šesti a osmi hodin. Největší nápor máme asi v pátek a sobotu,“ říká.

Jedním z nejdůležitějších faktorů v tomto oboru podnikání je čas. Ten hraje svou roli naprosto nepředvídatelně. „Je skoro pravidlem, že většina lidí volá ve stejnou dobu, například kolem oběda máte zničehonic na stole pět objednávek. V tom případě lidi předem do telefonu upozorňujeme, že jsou v pořadí. Máme jedno auto, proto cestu pro řidiče, který zboží veze, plánujeme tak, aby jednou jízdou stihl navštívit co nejvíce adres,“ prozrazuje Nenad Petric a dodává: „Vyrobit jednu pizzu sice trvá osm minut, ale přednost mají hosté restaurace a samotná jízda přes město zabere někdy i půl hodiny.“

S podobnými problémy se musí vypořádat i v Garáži. „Máme dvě auta, takže zvládáme rozvážet větší množství. Když to počasí dovoluje, využíváme navíc také skútry, které jsou v městském provozu pohyblivější,“ říká Roman Loser.

S dlouhými časy při dojezdu v době dopravních špiček nebo uzavírek, jako byla třeba nedávná rekonstrukce Wonkova mostu, se ale svorně potýkají všichni. A tím problémy nekončí.

„Stalo se mi, že mi jeden zákazník přišel otevřít až po dvaceti minutách, protože byl doslova ,na plech’. Zaplatil mi tou nejzmuchlanější tisícikorunou, co jsem kdy viděl. Pořád ale lepší, že zaplatil, najdou se i tací, kterým se platit nechce. To jsou ale naštěstí jen výjimky,“ dělí se o své zážitky majitel Gallery Nenad Petric.

A co s pizzou, kterou si na udané adrese nikdo nevyzvedne?

„Málokdy se stane, že ji vyhodíme, personál má totiž taky hlad,“ směje se Roman Losner.