„Podvědomě ženy cítí strach, že se podnikáním neuživí, že nejsou dost dobré. Postupně chtějí růst a hledají podporu ostatních, které mají stejné starosti. Proto je náš spolek vyhledávaný,“ říká předsedkyně spolku Tereza Všetečková.

Čeho se podnikatelky bojí nejvíc?
Bojí se, že zklamou své okolí, že například nebudou dost vydělávat, aby uživily rodinu. Domnívám se, že je to i nedostatkem propagace podnikání jako takového. Čas od času navštěvujeme střední školy, kde prezentujeme mladým děvčatům, že podnikat je super. Stává se, že středoškolačky vůbec nepřemýšlí o tom, že by podnikaly, k tomu tíhnou spíše kluci.

Jak mají ženy tento strach překonat? Napadá mě možnost začít podnikat ještě při zaměstnání.
Ano, je to možnost „nanečisto“ vyzkoušet a zjistit, zda daný model funguje. Buď se vrátí zase zpět, nebo naopak se jejich podnikání tak rozjede, že u toho zůstanou. Často se stává, že ženy o mateřské dovolené přemýšlí, co celý život chtěly dělat, vrací se ke svým kořenům a netouží se vrátit do předchozího zaměstnání. Někdy se stane, že úplně změní obor.

Takže nejčastější doba, kdy se ženy stávají podnikatelkami, je právě po mateřské dovolené?
U nás v Pardubickém kraji ano.

Dá se podnikání skloubit s rodinným životem?
Určitě dá, ale není to úplně jednoduché. Bez partnera, který bude ženě pomáhat, to nejde. Vidíme to i na pár příkladech u nás, že maminky, které nemají doma zázemí, se těžko mohou posouvat dál.

Podnikání je pořád zafixováno jako mužské odvětví. Setkávají se ženy podnikatelky s nějakými předsudky?
Myslím si, že ženy moc nejdou do mužských odvětví. Ve spolku máme jednu ženu, která vyrábí šachtové poklopy a kanály. Když se na akcích navzájem představujeme, hojně jsou zastoupena kulturní a kreativní odvětví, dále potravinářství, služby, design nebo rukodělné výrobky, takže když vysloví šachtové poklopy, vždy to vzbudí vlnu veselí.

Setkávají se s tím, že by je muži podceňovali, že to nezvládnou?
Toto si nedovoluji odhadnout, ale asi je to v nás obecně zakořeněné. Neseme si to z historie, už od dětství podnikání a holky nešlo moc dohromady, na školách nás k tomu nikdy nikdo nevedl. Muži jedou na výkon, na sílu. Ženy postupně rostou a moc to neukazují. Podceňují se samy, protože necítí podporu v okolí. A právě proto vyhledávají platformy pro sdílení. V zahraničí je to běžné.

Kdyby za vámi přišla mladá žena, že chce začít podnikat, co jí poradíte?
Zajímá mě její příběh, protože pro nás je důležité i to okolo. Většinou z toho vyvanou další záležitosti, co řeší. Proberu s ní, v čem podniká, jakým způsobem řeší marketing, jestli má sociální sítě, kdo jsou její zákazníci, jak má nastavené ceny, jak prodává a přes které kanály, jestli je v podnikání sama, zda řeší další rozvoj, jak si svůj podnik představuje za pět let. Dále už je to cílené, nedá se to asi říct obecně. Jsme dnes už taková síť. Máme výhodu, že na to nejsme samy, nasměrujeme tu dotyčnou ke konkrétním členkám, které ji zase posunou dál.

Z jakých odvětví jsou vaše členky?
Je to různorodé. Na jednu stranu je to naše výhoda, protože si dokážeme služby zařídit uvnitř spolku z našich zdrojů, takže jsme celkem soběstačná organizace. Na druhou stranu je těžké vymyslet plán akcí na celý rok, abych všechny uspokojila, protože každé zaměření je jiné - od výrobců po služby, máme mezi námi školu, divadlo i potravinářství. Je to tak různorodé, že každá má jiný směr, jinou cílovou skupinu, ale samozřejmě některé podnikatelské starosti řeší stejné.

Jaké problémy řeší nejčastěji?
Marketing, sociální sítě, webové stránky, jak si budovat svoji značku, jak získávat zakázky nebo jak nacenit produkt. Často se to ženské sebevědomí odráží i do ceny produktů. Je potřeba si opravdu říct, kolik co stojí, kolik to je práce, mít cenu správně nastavenou, aby člověk nezničil sám sebe a své podnikání. Jinak řešíme klasické networkingové aktivity, aby se ženy znaly, obchodovaly spolu a dokázaly si nasdílet zkušenosti. Snažíme se definovat skupinky uvnitř stejných oborů. Různorodost je skvělá, ale pro nás jako vedení spolku trošku zatěžující, abychom vyšly vstříc všem, co se týče aktivit.

Jaké aktivity pro ně pořádáte?
Máme zhruba 30 akcí za rok. Největší zájem je o marketing. Jsme hrdé na pravidelné „propojovací“ snídaně, kde se scházíme jednou za měsíc. Abychom poznaly podnikání našich členek, měníme místa snídaní, jak to jen jde. Každá snídaně přináší nové téma, přidanou hodnotu, aby to nebylo jen takové holčičí povídání. Buď si pozveme někoho známého, šikovného, nebo je to spojeno s nějakými přípravami či událostmi.

Zmínily jsme marketing. V čem dělají podnikatelky nejčastěji chybu?
Některé za něj platí velké peníze a nevrací se jim to. U středních generací rozkrýváme, že komunikace je taková více strohá nebo se k dané značce nehodí. Je těžké držet se vším krok, například Facebook se velice často mění. Občas mám pocit, že to ani nelze zvládnout. Nemají za sebou velké týmy odborníků. Jsou to trošku brouci Pytlíci, musí zvládnout všechno samy, odladit si faktury, zaplatit, uklidit, prodat, nastavit si kampaně na sociálních sítích a sledovat novinky.

Jak se změnila aktivita vašeho spolku během doby koronavirové?
Problém to samozřejmě je. Nechci si zde stěžovat, ale bylo mi líto těch zavřených malých obchodů a provozoven, kde je pár lidí za den. Na jaře jsme pořádaly charitativní sbírky pro zdravotníky Pardubické nemocnice, Dětský domov Pardubice nebo pro seniory ze spolku Hurá na výlet. Co se týče naší organizace, kompletně jsme přesedlaly na online vysílání všeho druhu. Máme za sebou osm kurzů digitálních dovedností a komunikace. Díky online světu pořádáme webináře se známými a inspirativními ženami, jako je Margareta Křížová nebo Pavlína Amálie Kvapilová, a hovoříme s nimi z našich obýváků.