Titulem Hospůdka roku Pardubického deníku 2012 se může pyšnit Restaurace Pod Vinicí.

HOSPŮDKOU, kde nejlépe vaří, podávají nejchutnější pití a kde je nejpříjemnější obsluha, prostě takovou, kde je hostům nejlépe, se stala Restaurace Pod Vinicí. Rozhodli jste o tom přímo vy, čtenáři Pardubického deníku. Svými hlasy jste pomohli tomu, aby tato restaurace zvítězila v konkurenci dalších pětadvaceti hospůdek, vináren, pizzerií a barů a mohla se pyšnit oceněním Hospůdka roku 2012.K těmto úspěchům jí podle tamějších štamgastů pomohla především pohodová rodinná atmosféra a výborná kuchyně, která je vyhlášena především borščem. 

Z prvního místa se však majitel této hospůdky Miroslav Kubálek neraduje poprvé. V pardubické části soutěže zvítězila Restaurace Pod Vinicí  už loni, předloni dokonce ovládla celý region.

Jaké to je, vlastnit Hospůdku roku Pardubického deníku?

Je to krásné a jsem za to rád. Hlavně děkuji všem hostům, kterým se tady líbí a dali nám  svou důvěru a hlas. Vítězství je pro nás zavazující a dává nám další impuls pro naši práci.

Čím jste si podle vás titul vysloužili?

Snažíme se o rodinnou atmosféru a máme kvalitní kuchyň, hosté si chválí především polévky. Naši kuchaři Martin  Pilný a  Radek Horčička jsou mistři ve svém oboru. Každý vaří svým způsobem, což je určitě dobře.Lidé sem jezdí i z města.

Prozradíte, jak to děláte? Působí to tady jako velká rodina.

Přesně tak, snažíme se hostům vyjít vstříc, popovídat si s nimi. Není to jen „Co chcete? – Tady máte jídlo. – Na shledanou." Hosté si tady chtějí popovídat. Chtějí mi říct, co se kde stalo, a je potřeba je vyslechnout. Osobní přístup k lidem je důležitý.

Restaurace Pod Vinicí se nachází poblíž fotbalového hřiště. Pomáhá vám nějak tohle prostředí?

Každý si myslí, že když se tady hraje druhá liga a že jsou z toho obrovské peníze. Ale ve skutečnosti je to otázka patnáctiminutové přestávky, kdy si vyděláte. Fanoušci totiž na fotbal přijdou těsně před začátkem a se závěrečným hvizdem odcházejí. Samozřejmě je to pro nás přínos, takže se to snažíme i nějakým způsobem vracet a fotbalistům přispíváme malou troškou do mlýna.

Velký ohlas tady má i Tip liga Pardubického deníku. Jak tohle sběrné místo vnímáte vy?

Jsme ve sportovním areálu, takže o sportu se tady mluví hodně. Probírá se zde hlavně fotbal. Získáváme informace i od hráčů a předáváme je našim hostům. Ti si vypráví o výsledcích Tip ligy, co jim vyšlo, co bylo překvapení.

Jak je v dnešní době složité provozovat takovéto zařízení?

Je to práce na sedm dní v týdnu, 365 dní v roce a prostě to musí fungovat. Doba je taková, že se všichni snaží šetřit. Musí hodně pracovat, proto jsou silnější pátky a soboty, od neděle do čtvrtka je to horší. Je to těžké, jsme v okrajové části. Já ale říkám, že jednou to bude druhé centrum.

Koná se tady několik speciálních akcí. Můžete pro Deník některé vyjmenovat?

Pořádáme tady grilování, máme velký gril, takže jsme schopni pro společnost na zahrádce udělat kýtu. Velice se nám osvědčila akce, ve které budeme pokračovat, a to zabijačka. Nechceme to však dělat každý měsíc, ale zhruba jednou nebo dvakrát do roka, aby to nezevšednělo. Lidé si vybírají maso přímo z válu, které se dělá před nimi. Pořádáme tady i čarodějnice, osvědčilo se to. Letos jsme je organizovali ve spolupráci s městským obvodem a podařilo se to. Věřím, že v tom budeme pokračovat. Hlavně ale děkujeme všem našim kamarádům, kteří sem chodí a pomáhají nám s tím, protože bez nich by to prostě nešlo. Při akcích nám jsou totiž k ruce. Když jsme pořádali zabíjačku, štamgasti přišli už třeba v pět ráno, nasekali dříví, roztopili kamna a prostě přiložili ruku k dílu. Na té zabijačce se  dokonce dva lidi domluvili, že se tady vezmou. Ta svatba se tu opravdu odehrála a všichni na to doteď vzpomínají. (td, len)