Jedním z nich je Milan Hovorka. „U nás je to tradice. S výrobou začala moje maminka, která rodinnou firmu založila. Já pokračuji již patnáct let. Známka má výhodu spíš pro velkovýrobce, kteří mohou vyvážet do světa. My, drobní podnikatelé, doufáme, že nám zvýší prodej,“ řekl. Jeho podnikprodává v obchodech v okolí , v zahraničí jeho trubičky téměř nikdo nezná. „Byli jsme ve Francii, kde si mysleli, že dovnitř patří párek,“ dodal.

Malé výrobce známka ochrání před zneužitím značky „hořické“ jinými producenty.

Další zdejší firmu trápí hlavně konkurence. „Naše trubičky nabízíme v Kanadě, Německu či Rakousku. Zatím ale obchody nedopadly, konkurence je moc silná,“ uvedl šéf firmy Josef Petráček.

Jiná zdejší společnost Pravé trubičky se stala krátce po svém vzniku v roce 2000 významným dodavatelem většiny obchodních řetězců v České republice a i na Slovensku.

„Nyní rozšiřujeme výrobní program i na oplatkové trojhránky, sušenky a sortiment celozrnných výrobků, které reagují na zájem zákazníků o zdravější potraviny. A to ve vlastních i v privátních obalech. Od začátku do konce jde o ruční práci,“ uvedl obchodní ředitel Jaromír Topolský.

Systém označování tradičních výrobků z určitých zeměpisných oblastí, které se pak nesmějí vyrábět nikde jinde, vznikl v roce 1992. Od té doby do evropského seznamu přibylo sedm výrobků z Česka. První tři registrace ČR získala už ve chvíli, kdy do Evropské unie vstoupila. Týká se to například českobudějovického piva. Letos EU rozhodne také o tom, zda ochrannou známku udělí pardubickému perníku.

V pátek, odkdy hořickým trubičkám patří ochranná známka, uplynul termín na podání námitek. Brusel však připomínky neobdržel.