Zemědělská společnost Devět křížů, a.s. z Domašova na Brněnsku hospodaří na tisíci hektarech s dvěma sty produkčních dojnic a bioplynovou stanicí. V roce 2022 spustila provoz vlastní Minimlékárny Devět křížů. Toto všechno zvládá tým 25 lidí vedený Ing. Lindou Szemlovou.

Paní ředitelko, jaké výzvy z Vašeho pohledu stojí obecně před zemědělci budoucích let?

Řekla bych, že je to podobné jako v jakémkoliv jiném průmyslu, a totiž, že nejzásadnější výzvou jsou nové technologie a precizní zemědělství. Tedy digitalizace všech procesů a velmi výrazný technologický posun napříč celou zemědělskou produkcí. Protože modernizace je velmi klíčový přístup k hospodaření, kde je kladen stále silnější důraz na ochranu přírody a krajiny, ovšem při zachování produkce.

Znamená to investovat do nových vybavení nebo přístupů?

Investice probíhají kontinuálně, problémem je ovšem jejich finanční náročnost. Zatímco ceny strojů a vybavení rostou, cena zemědělských komodit je posledních 20 let téměř stejná. A protože si na investice a modernizaci musíme sami vydělat, tak se nám ty ekonomické nůžky hodně rozevírají, a většinou už nezbývají prostředky, jak bychom si představovali. Ale to je za mě ta hlavní výzva: udržet šetrné, a přitom efektivní hospodaření.

Tedy to, co vám dělá vrásky, je, jestli to zvládnete?

Přesně.

Mají domácí české podmínky nějaká specifika, na která se musí domácí zemědělci zaměřovat?

On je rozdíl už na úrovni republiky, natož potom mezi jednotlivými členskými státy EU. Nad námi je jako nejvyšší moc Společná zemědělská politika EU, která tedy představuje formou doporučení, jak se bude v Evropě hospodařit. K tomu ovšem každý stát přistoupil po svém, s nějakou variabilitou sobě vlastní. A co Češi? Naším specifikem je, že si to umíme zkomplikovat sami sobě, zejména tak, že z možností a doporučení uděláme často nařízení a dogma, a pak to naimplementujeme plošně bez ohledu na to, zda to dává či nedává smysl. Tak se nám ztrácí selský rozum, který je potřeba daleko více než detailní nařízení, která svou komplikovaností až protichůdností potom místo pomoci ohrožují všecko.

close ilustrační foto info Zdroj: ZS Devět křížů zoom_in

Jak se vám tedy daří zápas jak s legislativními, tak s přírodními překážkami, které pro Vás jakožto zemědělce hospodařící na pomezí jižní Moravy a Vysočiny číhají třeba v erozním ohrožení půdy? 

My na pomezí Brněnska a Vysočiny máme krajinu, kde začínají kopečky, a půda není až tak úrodná jako třeba na Hané. Eroze je samozřejmě velkým strašákem všude, ale je dobře klimatem podmíněné události rozlišovat. Určitě neovlivníme zásah „vyšší moci“ jako to, že třeba přijdou kroupy do žní. Ale eroze není vždy jen o vyšší moci. Je to mnohdy věc zdravého rozumu a kvalitního hospodaření s krajinou. My se touto problematikou zabýváme už řadu let a myslím si, že velmi úspěšně a některé postupy, které teď jsou zaváděny, tak my používáme už dlouho.

Potřebujeme třeba pěstovat hodně kukuřice, abychom uživili jak kravičky, tak bioplynku, ale kukuřice není úplně ideální erozní plodinou. Potom je třeba zvážit konkrétní opatření, což může být třeba pásové střídání plodin, nebo aplikace meziplodin, které riziko eroze tlumí.

Dá se říct, že je v tomto ohledu pro nás životní nutností používat ten selský rozum, když si nechceme nechat odplavit úrodnou část půdy, protože bychom neměli na čem hospodařit. My si nemůžeme sednout a čekat na nařízení nebo dotace. Nás nutí samotné přírodní podmínky hospodařit šetrně.  A pokud máme zájem produkovat potraviny, a to je primární účel našeho podnikání, zároveň víme, že jsme na té produkci závislí. Takže pokud chceme produkovat a produkovat dlouhodobě, tak se musíme starat o půdu. A to je uzavřený cyklus.

Vaše společnost má široké portfolio produkce, od rostlinné přes živočišnou, až po mlékárnu a provoz bioplynové stanice. Které oblasti se v našich podmínkách více daří? Je pro naši krajinu perspektivnější rostlinná nebo živočišná výroba? 

Je důležité zaujetí úhlu pohledu. Pokud to vidíte z pohledu ekonoma a nastavení současné dotační politiky, tak je rozhodně výhodnější mít z hlediska zdraví a ekonomiky podniku pouze rostlinnou výrobu. Když si srovnáte zemědělské podniky, které nemají živočišnou výrobu, jsou na tom podstatně lépe oproti těm, které mají i tu živočišnou. Na druhou stranu si myslím, že produkce jak rostlinných komodit, tak živočišných produktů k sobě patří, zvláště v méně úrodných oblastech. Včetně toho, že tyto dvě oblasti tvoří uzavřený cyklus přírodního koloběhu.

close ilustrační foto info Zdroj: ZS Devět křížů zoom_in

Narážíme ovšem na to, že jsme malinká země a jsou oblasti, které jsou extrémně úrodné, kde můžeme pěstovat úplně cokoli, a podhorské oblasti, kde jsou ideální podmínky na pastvu, ale nevypěstujete tam nic. V tomto směru mě chybí dlouhodobá vize na národní úrovni, kam to zemědělství má směřovat a kde se má co rozvíjet. Podmínky se nám mění podle toho, jak se mění osazenstvo vlády, ale za mě je to jeden z mála oborů, kde by měl panovat nějaký konsensus napříč všemi parlamentními i neparlamentními stranami, protože zemědělství je dlouhodobější než 4letý volební cyklus. Tak zemědělcům zbývá jen věřit tomu, že co dělali poslední desítky let, že to dělali dobře, a pokud se nic nepokazí, budou v tom pokračovat.

Jedním z Vaši provozů je bioplynová stanice. Jak významný prvek ve vašem provozu představuje a jaký má přínos pro hospodaření?

Bioplynová stanice tvoří stabilní ekonomický pilíř, protože i když výkupní ceny elektřiny velmi kolísají, tak byly doby, kdy to bylo výrazně zajímavější, a tato komodita nám v ekonomice jako takové pomáhá. Je tady samozřejmě ten aspekt, nad kterým přemýšlí dnes asi všichni zemědělci, a to, že když nás zemědělská činnost sama neuživí, kde vzít další hospodářský prostor? Energetika se samozřejmě nabízí v první řadě, ale je to taková vnitřní rozpolcenost: jsme velmi šikovní zemědělci, tak proč máme prodávat elektřinu nebo biometan? Ale potřebujeme opravovat stáje a kupovat stroje. Tak z toho důvodu si potřebujeme najít příjmy i někde jinde a moc možností nemáme. Tedy proto je pro nás bioplynka v hospodaření zcela zásadní.

Váš chov dojnic je hlavním zaměřením provozu ZS, nebo máte i další menších chovy jiných zvířat?

Postupem času se produkce rostlinné, ale i živočišné výroby značně redukovala. Snažíme se soustředit spíše na to, co dává v našich podmínkách smysl a jít po specializaci, kvalitě a efektivitě produkce. Také počet lidí v podniku značně klesl. To byl jeden z důvodů, proč jsme v minulosti zrušili chov prasat.

Nutno podotknout, že obyvatelé obcí, kde jsme měli vepříny přímo v centru, to kvitovali s povděkem. S našimi dojnicemi jsme součástí odbytového družstva MLÉKO.CZ, kam dodáváme většinu produkce. Část si ale ponecháváme pro naši minimlékárnu.

Minimlékárna je menší „pionýrský“ projekt, nebo máte ambici provoz i rozšiřovat?  A kde je možné vaši produkci sýrů a jogurtů ochutnat?

Minimlékárna vznikla jako dotační podmínka na zpracování části produkce do finálního produktu. Nebyl to tedy od počátku až tak sen nebo plán. Pro nás je to ale dnes velmi pěkný způsob komunikace s okolím. Tím, že jsme kousek od Brna, žije v našem okolí hodně lidí, co se na vesnici přistěhovali bez předchozí zkušenosti s ní, a negativně je zaráží běžné hluky a pachy zemědělských provozů. Ale když děláte jídlo, tak tomu rozumí a zajímá to úplně všechny. Takže je tato produkce pro nás takové lokální PR, díky němuž se mění i ten pohled na náš provoz a zemědělství samotné. Máme podnikovou prodejnu v Domašově, a nyní ladíme prodejní automat v Brně-Jundrově. Hledáme i další cesty odbytu, což je pro nás, zemědělce, poměrně nová zkušenost.

Fotogalerie: Devět křížů

Máte jako partneři soutěže Mladý zemědělec spojení se zemědělskými školami? A co čekáte směrem k budoucnosti zemědělství od mladé generace?

Poměrně hodně spolupracujeme s univerzitami, protože jsme v posledních letech díky velkým investicím do živočišné výroby vybudovali robotickou stáj a hodně zautomatizovaný provoz. A to je tak zajímavé, že k nám jezdí z Mendlovy univerzity nejenom zootechnici studenti, ale už i potravináři, a dokonce sami profesoři. Jsme atraktivní i pro studenty lékařské fakulty Masarykovy univerzity, u oboru výživy, protože je v medicíně nyní velkým trendem prevence nemocí díky výživě. Koho by to napadlo, že nám do kravína zavítají studenti lékařské fakulty?

Střední školy kolem dokola moc nemáme, ale soutěž Mladý zemědělec považuji za skvělou aktivitu. Je super vyvíjet snahu vůbec dostat zemědělství do povědomí mladým lidem. Modernizace zemědělství pokročila natolik, že je k nerozeznání od doby před 50 lety, kde si ovšem řada lidí dosud myslí, že se zemědělci stále nacházejí. Práce v našich stájích je nyní už záležitost pro analytika dat, protože to, co nám robotizace zprostředkovává o chovu, zdravotním stavu, dojení apod. je těžko představitelné. Stejně tak není daleko doba, kdy budeme mít automaticky řízené traktory, které je možné už dnes je na centimetr přesně naprogramovat, aby připravily půdu, zasely, sklidily. Je ta práce až tak těžká? Je složitá a bude ještě složitější. Nároky budou stále, ale nemyslím si, že až tak fyzické jako spíš znalostní. A to je výzva, která může být pro mladou generaci přímo magická!

Ovšem zemědělství potřebuje v první řadě nadšence. Je to práce, která je víc než zaměstnání, je to poslání. Ale pokud nás něco baví, tak se to rádi naučíme.