Nešlo o typického bezdomovce. 34letý muž z Bulharska koncem loňského prosince děsil obec Svinčany zakládáním ohňů. Několikrát hořely popelnice, zahradní domek i klubovna hasičů. Pachatelem byl cizinec, který do obce vloni přijel za prací.

V našem seriálu se vše točí kolem práce. Cizinci sem za ní přijíždějí, ale co když ji ztratí? V seriálu Deníku jsme už v Pardubicích se strážníky spočítali, že v krajském městě takto na ulici končí i desítky osob ročně. Strážníci jim ale často mohou nabídnout jen radu. Ty samé problémy mají i městské sociální služby. Magistrát se tak kvůli budoucnosti snaží přimět jednat ministerstva. Velcí hráči z průmyslu na trhu práce zase zaměstnance potřebují, postavit se k náboru odpovědně je ale spíš výjimkou než pravidlem.

Jde ale jen výlučně o problémy velkých průmyslových měst? Možná že už ani toto neplatí. V případě žháře ze Svinčan asi nejde o nezaměstnaného bezdomoce. Jenže - fakticky ano. Práci měl v zemědělském družstvu. Podmínky, v kterých muž žil, ale mají do ideálního stavu hodně daleko. V jeho konkrétním případě šlo o předsíň bývalého prasečáku, která nebyla nikdy určena k bydlení. Holý beton, pár kusů rozbitého nábytku, tepláky na prádelní šňůře, dveře zakryté prknem a kobercem. I v některých squatech to vlastně vypadá lépe. Tady však žil muž, který koncem prosince naháněl strach celé vesnici.

"Víme, že jsou tu cizinci, pracují tu v zemědělství. Ale než začalo tohle, nebyl jediný problém. Ani se o nich vlastně nevědělo krom toho, že žijí tam v areálu u zemědělského družstva," říká starosta Svinčan Antonín Kratochvíl. Toho na věci překvapil i přístup policie. Ta muže obvinila z poškození cizí věci, které neumožňuje vazební stíhání. "A jak ho asi hodlají soudit nebo potrestat, kde ho pak budou hledat? Sem prý se už nevrátí, ale to se taky může změnit. Co kdyby se přišel mstít? Nebo se vrátil a někdo se pomstil jemu. Tady lidi žili ve strachu, nespali, držely se hlídky, než ho chytili, bylo to hodně na nervy. Ten první požár popelnic neskončil špatně jen náhodou. Hořelo kousek od plynové přípojky, která ten žár vydržela jen se štěstím," shrnuje rozčarované pocity v obci starosta.

"Mě to mrzí nejvíc. V červnu začal pracovat na trhání třešní, po půl roce tohle," říká Jaroslav Nevole, vlastník zemědělského a sadařského areálu, kde cizinec pracoval. Muž k němu nastoupil v létě, práci by měl i přes zimu.

"Zaměstnávání cizinců je u nás ovocnářů běžné. Přímo nutné. Bez nich můžeme skončit a v zemědělství také tak. Je tu spousta ruční práce. Starších lidí, co byli ochotní to dělat, ubývá. Mladí už to zase dělat nechtějí. Nejvyšší platy v zemědělství obecně také nejsou a není to ani populární práce. Bez cizinců bych musel svou činnost omezit na třetinu. Dělají jako brigádníci, ale jsou pro mě už nezbytní a to by vám řekla spousta jiných podniků," dodává Jaroslav Nevole.

V areálu zemědělského družstva několik takových cizinců žije, práce je tu i teď. Druhou polovinu bývalého vstupu do prasečáku, kde žhář přežíval, obývá další rodina. Také z Bulharska. Další žijí v buňkách, maringotkách, boudách. Zastrčená kolonie, ze které slovo bída pomalu vykukuje, a k některým skrýším bezdomovců v Pardubicích nemá vzhledem daleko. Taková na pohled malá oblast sociálního vyloučení. Ukrajinci, Poláci, Rumuni.

"Nesmí se vrátit," říká muž z Bulharska, který s manželkou obývá druhou stranu bývalého prasečáku. S překladem nám pomáhají vnoučata, která chodí do české školy. "Byl to známý z vlasti. Jednoho dne mi zavolal, jestli tu je práce. Byla a tak přijel sem za námi. Pak začaly ty požáry. To bylo moc špatné, já sám se bál o děti, o vnoučata. Nechápu co mu přeskočilo, prý mu zemřela matka, ale to ho neomlouvá. Hořelo i tady kousek. Nechci ho už tady vidět," sděluje jeho krajan. I on zde pracuje a žije už několik let. Vstupní dveře do "předsíně" jsou tu také z koberce, slabá žárovka u stropu, okna zadělaná hadry proti zimě. Nábytku je tu víc než vedle u žháře, přesto o útulnosti mluvit nejde.

"Je to jen nouzové ubytování s elektřinou a vodou. Buď v tom budou chtít být, nebo si mohou najít jiné. Tady je to ale zadarmo," říká Jaroslav Nevole. A podobné výjevy zřejmě budou i v jiných obcích po celé zemi.

"Problém je ten, že velká města mají ještě nějaké nástroje, jak si pomoci - městskou policii, sociální služby, azylové domy, rozpočet. Zato vesnice jako jsme my? Co si nevyřešíme sami, nemáme. Občas sem zajede cizinecká policie na kontrolu. A to je tak vše," uzavírá starosta Svinčan Antonín Kratochvíl.