Rodák z Malých Svatoňovic po absolvování gymnázia v Trutnově zakotvil na zemědělském učilišti v Hlušicích, kde se stal sportovním instruktorem. Na lyžařském kurzu se seznámil se svou budoucí manželkou, brzy se narodily dvě dcery a přišly starosti o živobytí.
„Na učilišti bylo příšerně málo peněz, musel jsem si přivydělávat. Vyvážel jsem cihly z cihelny, uklízel tělocvičnu.“ Po nějakém čase nastoupil do firmy, která prodávala boty. Dopoledne nabízel boty obchodníkům a odpoledne pracoval na učilišti. To již nešlo dlouhodobě zvládat, a tak ukončil svou pedagogickou kariéru a plně se věnoval obchodu.
Zhruba 43 procent Čechů podle průzkumů odrazuje od podnikání nedostatek peněz na rozjezd. To by se mohlo změnit:
Odjel do Běloruska, kde s kolegou tři měsíce hledal prostory pro nové prodejny. „Boty tehdy měly obrovský boom, akorát se nám tam do cesty postavila místní mafie a byl jsem rád, že jsem zmizel. S kamarádem jsem pak založil na prodej bot vlastní firmu,“ vzpomíná na složité chvíle.
Jejich velkoobchod s botami v Novém Bydžově a později v Hlušicích fungoval jedenáct let. Zaměřili se především na dovoz polské obuvi. Expandovali, rozšiřovali obchodní síť. Pak se začali orientovat na boty nazvané Hunter.
„To byla plastiková holínka na zašněrování a dovnitř se dávala vyjímatelná vložka z ovčí vlny. Myslivci a rybáři po ní šíleli. Za pět let jsme prodali asi šedesát tisíc párů, měli jsme patnáct prodejen s obuví, a to byl začátek konce. Velké oči. Zkusili jsme to i v Německu, kde jsme si pořádně natloukli hubu. Prodali jsme asi tisíc párů, prostě to tam nefungovalo. Přišli jsme o velké peníze tam i tady a firma to neustála. Tehdy jsem si řekl, že už nikdy nebudu podnikat.“
Nabídli víc možností než konkurence
Pak ale přišly na řadu izolace. „Tři měsíce jsem pracoval u firmy jako obchodně technický poradce. Praxi jsem tam získal velmi rychle. Žárovka v hlavě blikla, že by to mohla být cesta. Manažersky jsem si věřil. Věděl jsem, jak se to dělá, kontakty, dodavatele a manuálně zručné lidi nebyl problém najít. A byl jsem znovu na startu.“
Za třicet let své existence dokázal podnik se sídlem ve Strážnici překonat nejednu výzvu:
Nyní společnost Izotrade s 35 zaměstnanci zajišťuje zateplení půdních a střešních prostor. „Foukaná izolace se aplikuje dvěma způsoby. Výplň je buď minerálními vlákny, nebo celulózou. Když jsme začínali, byly dvě skupiny firem, každá si tvrdošíjně stála za svým typem materiálu, který aplikovala. My jsme byli první, kteří zákazníkovi nabídli obě varianty. A zákazník na to slyšel. Tím jsme vylétli, dařilo se a daří stále,“ říká majitel firmy.
close
info
Zdroj: se svolením Jiřího Skály
zoom_in
Jiří Skala, majitel firmy Izotrade
Před deseti lety Jiří Skala rozšířil pole působnosti firmy o další aktivity. Od roku 2011 má skupinu až patnácti kolegů, kteří se věnují dopravním stavbám. A vrhli se i na čištění umělých povrchů sportovních hřišť, kterých vyrostly po celé zemi stovky a nikdo na údržbu moc nemyslel. V tom vidí potenciál do budoucna.
Teď má v hlavě ale hlavně foukanou izolaci. „Ta vám zkrátka ušetří peníze a investice se vám vrátí do zhruba dvou let, protože přestanete vytápět půdu, odkud teplo uniká ven,“ radí.
