"Pokud mě život něčemu naučil, tak vděčnosti,“ říká šestašedesátiletý irský rodák, jemuž osud připravil nejprve krušné dětství, aby mu pak zasadil ještě dvě pořádné rány v době, kdy už se mu dostávalo vysněné slávy.

Otec jeho matku opustil, když byl ještě nemluvně, a tak jej zpočátku vychovávali především prarodiče. Od okamžiku, kdy zemřeli, se potloukal po ubytovnách pro dělníky a na docházku do církevní školy vzpomíná jako na roky krutosti a utrpení. „Vyrůstal jsem v jižním Irsku v rodině, od níž odešel otec. Nebylo to pro mě lehké, ale naučilo mě to být ostražitým a v životě počítat prakticky se vším, i s tím nejhorším,“ vzpomíná Pierce Brosnan.

„Když jsem byl mladší, opravdu jsem se bál, co ze mě jednou bude. Měl jsem naprosto nulové sebevědomí a pocit, že každý kluk potřebuje mužský vzor, který může následovat,“ prozrazuje herec, jenž svého otce viděl jedinkrát v životě. „Když mi bylo jedenatřicet, přišel se podívat na natáčení seriálu Remington Steele v Irsku. Dali jsme si šálek čaje, pak pivo a on odešel na autobus a já ho už nikdy víc neviděl, protože zemřel,“ říká odevzdaně s tím, že na sebevědomí musel nakonec zapracovat sám.

„Když jsem začínal před kamerou, vůbec jsem si nevěřil. Připadalo mi, že nejsem dost dobrý, že nemám vzdělání, že nenacházím dostatečně rychle správné odpovědi. Ale chtěl jsem být úspěšný, takže jsem s tím musel něco dělat. Myslím, že jsem se v tom za všechna ta léta u filmu dost posunul, ale pořád na tom nejsem tak dobře, jako někteří mí kolegové.“

Dar z nebes

„Začalo to divadelním workshopem, na který mě vylákal kolega, a skončilo Jamesem Bondem,“ vtipkuje držitel Řádu britského impéria, jehož rozhodně netrápí, že pro některé diváky zůstane jednou provždy zaškatulkovaný jako představitel tajného agenta 007. „Pro mě byly bondovky dar z nebes, skvělá příležitost, jak se ocitnout ve středu filmového dění, jak získat slávu a s ní spojené bohatství,“ říká otevřeně herec.

Ovšem zatímco se mu dařilo před kamerou – první úspěch zaznamenal už v osmdesátých letech ve zmíněném seriálu Remington Steele –, vybíral si osud daň v soukromém životě. V roce 1991 přišel kvůli rakovině vaječníků o první manželku Cassandru Harris a jejich dcera Charlotte zemřela na stejné onemocnění před sedmi lety.

V roce 2001 se oženil podruhé, s americkou novinářkou Keely Shaye Smith, a dnes má čtyři děti a několik vnoučat. Fakt, že se po smrti první manželky znovu zamiloval, považuje za zázrak: „Myslím si, že je vzácné najít lásku, o níž si myslíte, že je navždycky, dvakrát za život. Díky Keely jsem znovu získal i ztracenou víru v bytí a hlavně energii, která je nezbytná, abyste se radovali z maličkostí a byli jste vděční za každý nový den.“

TOM FRANZKI