Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

ŘÁDKY DŮVĚRY: Chybí mi spřízněná duše

Východní Čechy - Přinášíme vám příběhy čtenářů, kteří se chtějí podělit o radost i smutek. Pokud máte chuť, napište také svoje zážitky nebo svůj životní příběh.

25.7.2010
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: DENÍK/Archiv

Děkuji, že jste

Že člověk, který hledá, díky vám může najít svou novou lásku. Mě trápí jiný problém. Před 18 lety jsem udělala snad hloupost, ale jsem za ni trestána, víc než doživotní zločinec. V roce 1992 jsem naposledy viděla svého syna, mluvila s ním a po jeho ujištění, že se zase přijede podívat, jsem ho již neviděla.

Odjel pracovat do Prahy, kde měl v té době své zaměstnání s bydlením na ubytovně. Za čas jsem se dozvěděla, že ubytovna je zrušená a lidé se rozešli do jiných možných ubytoven. Dostala jsem strach o syna, v té době mu bylo 21 let. Začala jsem ho hledat a i když jsem našla plno informací, syna jsem nikdy nenašla. Blížila se zima a já zpanikařila, odjela jsem do Prahy a hledala na všech možných i nemožných místech, prolezla jsem hnusné kutlochy bezdomovců. Nic – nakonec jsem se obrátila o pomoc na policii, která se pak ujala hledání sama. A tady se stal omyl. Samozřejmě syna našli, jenomže našeptávači, kteří s ním byli ve spojení, mu řekli, že jsem mu chtěla ublížit. Proč neřekli, že máma se o syna bojí, že mu našla práci i s bydlením? Co jsem musela prožít, jen abych dostala odmítavou zprávu, že syn o mě nemá zájem. A nakonec jsem se dozvěděla, že byl v roce 1993 u svého vlastního otce v místě bydliště. Dal přednost otci, který syna bil tak moc, že několikrát musela zasahovat i sociální péče a já se pak rozvedla a zůstala sama se čtyřmi dětmi.Všechno bolelo a bylo to o to horší, že v té době bylo vše složité.

Stále jsem však hledání nevzdala – sice již není tak intenzivní, ale čas od času, vždy když se mé nemocné srdíčko trochu uzdraví, vyrážím plná naděje na další cestu hledání. V dnešní době, kdy je utajení dat, je to horší, zkusila jsem i Poštu pro tebe, ale vše bylo bez výsledku. Nedávno jsem mluvila s jednou známou pošťačkou a mezi řečí jí řekla, jak se můj syn jmenuje a ta mě doslova překvapila, řekla mi, že v našem městě žije paní, která má na svém zvonku i příjmení mého syna. Můj syn se jmenuje Jan Květ, může to být on i nemusí. Druhý den jsem se vydala na danou adresu a i když se mi podařilo s paní mluvit, nic jsem se nedozvěděla. Jenom to, že údajně žije sama. Takže jsem zase tam, kde předtím.Vůbec mi neřekla, zda ten pan Květ je můj syn či ne. I když jsem jí říkala, že jsem se svým synem nemluvila osmnáct let. Ale nevzdávám to, teď již ne. Snad se paní za čas ustrne a něco mi o jménu Květ řekne. Moc bych si přála, aby to byl můj syn. Třeba by si vzpomněl, že když byl maličký, povídala jsem mu pohádky, zpívala ukolébavky a na přehradě jsem jej učila plavat. Když měl tři roky, dostal první dětské kolo a naučil se velmi dlouhou básničku, kterou pak s velkou radostí přednášel svým babičkám. Již jako malý měl rád lesy, skály a šplhání na větší výšky. Chodili jsme spolu na túry a zpět se vraceli vláčkem, který v té době měl ještě kouřící mašinku. Rád si ji doma maloval.

Paní, u které by se měl údajně zdržovat můj syn, jsem poslala dopis, bohužel se mi vrátil zpět s dodatkem, že na té adrese nebydlí ani ona paní, ani můj syn. Což je divné.

Nechápu, kde stále dělám chybu, proč se nemohu se synem spojit. Jendo, když budeš číst tento článek – přijď k mámě. Vše, co tě trápí, si můžeme vysvětlit, dávno jsem zapomněla na zlá a sprostá slova, která jsi pronesl do telefonu. Vím, co vše se dá za ty roky nabalit na jedno slovo, či pronesenou větu, ale umím odpouštět, zkusíš to i ty?

Děkuji, že jsem mohla napsat svůj příběh, který ještě neskončil. A přeji všem, kteří se podílejí na této rubrice, hodně osobního štěstí a radosti.

S přátelským pozdravem Jarmila z Hlinska

Rozvod tatínka velmi poznamenal

Jmenuji se Jiřina a mám tatínka, který byl okolnostmi nucen se rozvést po 43 letech manželství. Je tomu už rok, co nás moje matka opustila a přes nějaké pokusy o seznámení přes internet, které nedopadly moc dobře, vím, že tatínek potřebuje spřízněnou duši. Rozvod ho velmi poznamenal a přeji si, aby i ve svém věku našel někoho s kým by sdílel obyčejné radosti i starosti svého života.

Tatínek se jmenuje Josef Bodo, je mu 61 let a stále ještě pracuje jako stavbyvedoucí. Bydlí v Trutnově na chatě, která je celoročně obyvatelná. Je to typ domácího kutila, rád pracuje se dřevem a vše, co se týká údržby kolem domu spojené s pozemkem. Má také psa vlčáka jménem Blesk. Je nekuřák, do hospody nechodí, občas si dá pivo doma nebo příležitostně. Tatínek je hodný, poctivý a pracovitý.

A teď to nejdůležitější z celých Řádků důvěry důvod rozvodu mých rodičů. Matka nadělala dluhy, bez vědomí mého tatínka, nikdo neví, jaký měla důvod a kam peníze šly. Tatínek navzdory všemu se snažil dluhy zaplatit a zachránit manželství. Poté se začaly objevovat další dluhy, a tak byl nucen se rozvést. Věřte mi, že se s tím vyrovnával skoro rok. Přesto všechno nezanevřel na svět a snaží se žít dál, přes všechny problémy, které ho potkaly a které nás určitě čekají. Starám se o tatínka co se týče domácnosti, ale hodně se naučil za ten rok sám, takže dokáže si se vším pomoci co se týče domácích prací.To je asi tak všechno, co mohu napsat, více by napsal tatínek v odpovědi na své Řádky důvěry. Věřím, že na něj čeká spřízněná duše, která by mu jeho život jistě dokázala oživit a prožít s ním romantiku a pohlazení po duši. Předem děkuji za každou odpověď. Na závěr chci sdělit, že já sama mám spokojené manželství, které pochází z Řádků důvěry ze Zemědělských novin, a to manželství trvá již 18 let.

S pozdravem Jiřina, Trutnov

Dva jsou víc než jeden

Vážená redakce, moc vás zdravíme, přejeme dlouhé trvání a hodně úspěchů. Píši vám proto, že hledáme pro naši dlouholetou kamarádku, která je již delší dobu sama, vhodný protějšek.

Dva jsou víc než jeden. Kamarádka je mladého vzhledu i myšlení, středoškolačka 49 let, měří 172 cm. Je sportovní postavy, rozvedená, děti již má velké a dospělé. Má svoje pěkné zázemí – 5 km od Pardubic. Mezi její záliby patří kolo, cestování, houbaření.

Uvítala by nejraději nekuřáka, motoristu s autem, rybáře a domácího kutila, přiměřeného věku asi 45-55 let vyšší postavy. Přejeme naší kamarádce štěstí a úsměv, aby vše bylo jako dříve.

Dáša, Pardubice

Svěřuji se

Ve dvaceti věřit v opravdovou lásku je krásné. Místo upřímnosti narazit na nesnesitelného despotu, přijít o úspory od rodičů, je víc než bolestné. Prostřednictvím rádia jsem si podala inzerát. Ozvalo se mi dost chlapů. Já si vybrala toho nejstaršího, o 13 let ode mě.

Ale není to ani láska, ani kamarádství. Stavit se na jídlo (jít spolu na večeři, nebo jet na výlet). Za sedm let nevyřešit nic, ani bydlení. Má starost je již o sebe. Mně je přes 30 let. Jsem svobodná, bezdětná. Ráda bych poznala obyčejného chlapce, život s láskou a dětmi a život se vším všudy, co k tomu patří.

Šárka z Tisové

Pomůžete mi?

Jsem již delší čas sama a snažím se to změnit. Chtěla bych poznat tolerantního muže, s kterým bychom se mohli pokusit o harmonický vztah, podložený na oboustranné důvěře.

Mám za sebou několik, bohužel neúspěšných pokusů o seznámení s partnerem. Tito pánové byli většinou bez finančního zajištění a vlastního bydlení. Měli svůj "zhatěný" život, vyplněný depresemi a osobními neúspěchy. Většinou jim chyběla láska i k vlastním dětem. Stručně řečeno: tito pánové nehledali vlastně partnerku, ale zabezpečení pro sebe. Každý z nás je jiný.

Vážím si mužů, kteří stejně jako já úspěšně přešli přes všechny překážky v životě, dokázali se zajistit a s optimismem jdou dál. Jsem SŠ, je mi 53 let, mé děti žiji svůj život mimo domov a mám z nich radost. Jsem materiálně zajištěná, důležité věci pro život mám.

A tak volám: Halo, pane – příteli! Věřím, že někde tu jsi – sice právě zahloubaný do svých zájmů a povinností, a proto jsi odložil svůj partnerský život na čas stranou. Není to škoda? Vždyť ve dvou se to táhne lépe. Mám ráda aktivní život, všechno, jen ne nudu. Hudbu, přírodu, kulturu i cestování, a co ty? Vyměňme singl život za vztah, kde jeden druhému budeme v životě oporou v dobách těžkých , ale i v těch dobrých. Určitě to za pokus stojí.

Jarmila, Královéhradecko

Chcete napsat do Řádků důvěry?

Do Řádků důvěry můžete napsat vlastní příběh, v němž se podělíte o své starosti, samotu, ale i radosti a úspěchy. Možná právě touto cestou získáte nová přátelství. Své příspěvky s kontakty na vás (adresou a telefonním číslem) i odpovědi na zveřejněné příběhy posílejte na adresu Hradecký deník, Řádky důvěry, Kladská 17, 500 03 Hradec Králové, případně na e–mail milena.holmanova@denik.cz.

Neuveřejňujeme anonymní příspěvky. V případě odpovědi uveďte vzadu na obálce, komu odpovídáte a datum otištěného příspěvku. Dopisy adresátům doručíme.

25.7.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ve vozidle majitelka převážela tři kozy.
5

Si děláš kozy... No vážně, tři kozy v autě

Nikdo by nepodpořil menšinovou vládu ANO, pokud by v ní byl i nebyl Andrej Babiš.
AKTUALIZOVÁNO
51

Superdebata Deníku: nikdo nechce vládu ANO. Ať už bez Babiše, nebo s ním

Příprava na teror: Pardubice testují krizové plány

Pardubice - Pardubice chtějí tvrdá data o tom, jak by město a záchranáři zvládli skutečný útok. Žádná papírová škatulata - do pohybu se dnes dají stovky figurantů v největším evakuačním cvičení v České republice.

Florbal: Čtyři vteřiny od plné sklenice

Pardubice – Co chybělo? To víme naprosto přesně. Čtyři vteřiny! Za tu dobu si ani nezavážete obě boty… Pardubičtí florbalisté ztratili v Brně vedení takřka se závěrečným klaksonem. No a by toho nebylo málo padli i v nájezdech. V tabulce Tipsport Superligy se tak po famózním začátku začínají propadávat. Teď jsou pátí.

Cestu do porodnice nestihli, ale vše dopadlo dobře

Pardubice - Výjimečnou situací v životě každé rodiny je jistě narození potomka. Ne vše se však dá vždy spolehlivě naplánovat a situace se pak zaručeně vyvýjí jinak než by si nastávající rodiče přáli.

Dlouhý, Široký a Bystrozraký navštíví v sobotu Dubinu

Pardubice - Loutková pohádka plná kouzel Dlouhý, Široký a Bystrozraký navštíví v sobotu Kulturní dům Dubina.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení