Dětskou zálibou Jiřího Bartošky bylo malování, které ho bavilo natolik, že se chtěl stát kunsthistorikem. Na vysokou školu, kam se tehdy hlásil, však přijat nebyl, proto ho záhy stihla povinná vojenská služba. K protiletadlovému dělostřelectvu nenastupoval s radostí, ale zpětně přiznává, že to špatné už ze vzpomínek vytěsnil a vybavuje si jen historky veselé, přičemž některé by ani nebyly publikovatelné.

Jednotka, u které Jiří sloužil, byla v Brně, a díky herečce Janě Švandové se mladý vojín ocitl u přijímaček na místní JAMU. „Jana s Eliškou Balzerovou studovaly v prvním ročníku. Do té jejich party, kde byl taky Bolek Polívka, mě přitáhla Švandovka, znali jsme se z Pardubic, byli jsme spolužáci na gymplu. Z fóru se mě tenkrát ptaly, co chci dělat, a protože jsem to pořádně nevěděl, byla šedesátá léta, plánoval jsem si, že po vojně vyjedu někam ven, poslaly za mě přihlášku na herectví. A mně přišlo předvolání na talentovky. Bral jsem to jako šanci ulejt se na dva dny z vojny. Připravoval mě Bolek,“ svěřil se po letech Jiří Bartoška a přiznal, že se na vysokou dostal tak trochu omylem.

A také díky štěstí, které je podle něj v herecké branži dokonce důležitější než talent. K jeho spolužákům patřili na brněnské JAMU i Karel Heřmánek a Pavel Zedníček, se kterými zažil báječná studentská léta a stáli také u zrodu dnes již legendárního Divadla Husa na provázku.

Milovaná žena

K moravské metropoli a Jiřího bývalým spolužákům se neváže jen studium a divadlo, ale i soukromí. Právě tady se totiž charismatický herec náhodně, avšak osudově seznámil se svou budoucí manželkou. Když si jednou s Bolkem Polívkou vykračovali po městě, zaujala je dvě sympatická děvčata. Po rychlé poradě sebrali odvahu, dívky oslovili, a zatímco Stanislava byla první z pěti manželek Bolka Polívky, Andree s Jiřím to vydrželo dodnes.

„Jak říkají Brňáci, jsme grilovaní od roku 1976,“ s úsměvem prozrazuje herec. Recept na šťastné manželství však nemá. „Nechtějte po mně, abych někomu radil, jak na to. Nikdy jsme to zvlášť neřešili. Spíš ze začátku, když Andrea začala studovat archeologii a doma oznámila, že chodí s hercem, jsem se musel snažit, abych se před rodinou obhájil. Když mě představila, její babička si povzdechla: „Kdyby byl aspoň zubař!“ zavzpomínal Jiří.

Čas ale nakonec ukázal, že vhodným partnerem pro život nemusí být nutně lékař. Paní Andrea Bartošková se vypracovala v uznávanou archeoložku, vydala několik odborných a úspěšných knih a ona ani její muž se prý příliš nezměnili. Jen žijí méně hekticky, než tomu bylo dřív, i díky tomu, že jejich děti Janek a Kateřina jsou už dospělé. „Na pár dní můžeme z Prahy odjet třeba za kamarády, což se nám dřív podařilo tak jednou do roka,“ svěřil se před čtyřmi lety Jiří.

Idol i prezident

Ve výčtu seriálových, filmových i divadelních rolí nechybí v sedmačtyřicetileté kariéře charismatického herce snad žádný typ postavy či žánr. Zahrál si v komediích, detektivkách i dramatech. Byl milovníkem, padouchem, ale i Bohem. Ale nebylo to divadlo, jak to tak bývá, nýbrž televizní a filmové role, které z něj udělaly idol žen i dívek všech věkových kategorií. Když v roce 1994 přišla nabídka, aby se postavil do čela jednoho z nejstarších filmových festivalů na evropském kontinentu v Karlových Varech, neváhal a ke svým hereckým povinnostem přidal i funkci prezidenta.

Se svými spolupracovníky dokázal během několika let dovést festival mezi světovou špičku a MFF Karlovy Vary nyní patří k těm nejprestižnějším na světě. „My festivalu říkáme ‚sněhová koule‘, kterou na přelomu června a července pustíme dolů z kopce, ta se pak valí a vy už nic neuděláte. A teprve když se tato koule dovalí dolů do údolí, tak se zjistí, co na sebe nabalila. Naštěstí většinou zjistím, že na sebe nenabalila žádné fatální věci, a to znamená, že ten tým pracoval celý rok dobře,“ prozradil České televizi Jiří Bartoška.

I letos se měla v Karlových Varech konat tradiční filmová přehlídka. Nakonec se však 55. ročník neuskuteční a přesune se na červenec příštího roku.

Zákeřná nemoc

Jiří Bartoška je vyhlášeným kuřákem a Magazínu MF Dnes se před několika lety svěřil s tím, že si poprvé zapálil dokonce už ve čtrnácti letech. „Opravdu, šel jsem do školy a kupoval si u paní Beránkové v trafice krabičku.“ Tato neřest ho provázela celý život a ještě před pár lety měl spotřebu kolem šedesáti cigaret denně. Zřejmě ne příliš ukázkový způsob života v podobě nepravidelné stravy, která herce na jejich cestách doprovází, a téměř nulové sportovní aktivity vedly před šesti lety k Jiřího vážným zdravotním problémům.

Herci byla diagnostikována rakovina mízních uzlin. „Pro mě to byla naprosto neznámá situace. Já jsem totiž i přes své zdravotní hříchy nikdy marod nebyl. On se ale z rakoviny dělá až moc velký strašák. Je to sice vážná nemoc, ale ne žádné mysterium. A čím víc na ni myslíte, tím hůř. Když se ji naopak snažíte ignorovat, může se urazit a jít pryč,“ řekl pro časopis Blesk zdraví. Zákeřnou nemoc pomocí chemoterapie, ozařování a svého přístupu úspěšně porazil, ovšem cigaret se ani tak vzdát nechtěl. Kouření ale omezil a několikrát byl dokonce viděn i s elektronickou náhražkou.

Zahraje si ještě?

Po velkém úspěchu komedie Teorie tygra, kterou natočil jen pár měsíců poté, co se zotavil z vážné nemoci, se Jiří Bartoška rozhodl alespoň částečně zpomalit. „Jak víte, ochořel jsem, přerušil práci, vrátil se, tělo se zrekonstruovalo. Točím, to všechno platí, jen se pokouším tempo, které jsem nasadil poslední roky, zbrzdit,“ svěřil se herecký bard. Po nemoci si zahrál v několika seriálech, ale co se filmového světa týče, natáčí maximálně jeden snímek ročně. Není to ale tím, že by se držel až tak zpátky. To spíš kvalitní scénáře jsou podpultovým zbožím.

„Dneska se točí filmy pro třicetiletý ženský a čtyřicetiletý chlapy. Takže na výběr moc není, mantinely jsou hodně úzké. Já měl před pár lety obrovské štěstí, že se mnou Radek Bajgar natočil Teorii tygra, což byla krásná role pro staršího chlapa, co bilancuje svůj život. To byla vážně zajímavá postava. Ale jinak ty nabídky nejsou kdovíco. Většinou jsou to nabídky typu – otec hlavního hrdiny, dědeček dětí hlavní hrdinky… Jsou to role veskrze dost nezajímavé a člověk nemá ani moc chuť se do nich pouštět. Já zrovna v poslední době vrátil asi dva nebo tři scénáře, které se odehrávaly v tomto duchu. Mám pocit, že už jsem si holt svoje odtočil. A zaplať pánbůh za to,“ prohlásil na začátku roku Jiří Bartoška pro Blesk magazín.

Filmoví fanoušci ale doufají v pravý opak. Svého oblíbence do důchodu ještě pustit nechtějí a věří v dobrý scénář, díky kterému se jeden z nejvýraznějších herců české kinematografie opět v hlavní roli před kamery postaví.

Bohatá kariéra
Jiří Bartoška přezdívaný Barťák začínal v brněnském Divadle Husa na provázku, odkud odešel do Činoherního divadla v Ústí nad Labem. Poté, co se přestěhoval do Prahy, působil od roku 1978 v Divadle Na zábradlí. V osmdesátých letech mu popularitu přinesly seriály Sanitka a My všichni školou povinní. Je držitelem dvou ocenění Český lev. Už šestadvacátý rok stojí v čele Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. S manželkou Andreou, se kterou mají dvě děti, letos oslaví čtyřiačtyřicet let manželství.

Děti
Dcera Kateřina a syn Jan svého otce doprovázejí do společnosti jen zřídka. Sourozenci totiž o mediální pozornost nestojí, navíc jsou oba dospělí a žijí své vlastní životy. Díky tomu mají manželé Bartoškovi podstatně víc volného času. „Na pár dní můžeme z Prahy odjet třeba za kamarády, což se nám dřív podařilo tak jednou do roka,“ prozradil herec.