Ivan Vyskočil: Vánoce neslavím, už ty moje smrady doma nemám

Jak se cítíte po premiéře?
Tak měl jsem tam v jedné písni výpadek (smích), ale to se stává. Bohužel tady se z toho člověk nevylže. Jsem zvyklej z činohry, kde se mi to stalo už několikrát a vždycky jsem se z toho vylhal, tady bohužel ne.

Teď jste dlouho na jevišti nestál, měl jste před premiérou strach?
Trémista nejsem, ale člověk si odvykne a je z toho pak takové napětí. Navíc tady musím zpívat!

I Saša Rašilov měl divočejší období: Už pět let jsem v režimu, kdy téměř nepiju

Hrál jste v původním představení?
Ne, dělám to poprvé. Měli jsme strašně krátký čas na zkoušení. Intenzivně jsme zkoušeli tak čtrnáct dní. To se někde musí projevit.

Když přišla nabídka do tohoto muzikálu, zvažoval jste ji?
Nezvažoval, prožívám úplně normální herecký život – od studentů přes milovníky, zbojníky, lupiče, tatínky a teď už jsem u dědečků. Žádný herec se z toho nevykroutí.

Dědečkem jste už i ve skutečném životě…
Ano, mám sedm vnoučat, takže pro mě nic zvláštního. (smích)

Inspiroval jste se pro roli ve svém životě? Nechal vás režisér trochu improvizovat?
To určitě ne. Mám vnoučata věkově od čtyř do devatenácti let. A to od Míši, jéžiš, to je zvíře! To nezavře pusu ani na pět minut. Ale pozor! Nemluví blbosti.

Zpěvačka Dasha: Dcera je studijní typ. Po mně to ale opravdu nemá

Je nějaké vnouče po vás? Vidíte se v některém?
To asi ne. Nemám ambice se v nich poznávat. Myslím, že všichni vypadají stejně, smradi. (smích) Když ke mně přijdou, kolem pátý hodiny už svým dětem říkám: „Vemte si ty smrady a jděte už domu. Už to stačilo.“ (smích)

Jak letos plánujete strávit Vánoce?
Na to se mě neptejte. Vánoce nejsou zrovna můj oblíbený svátek, neslavím je. Už ty moje smrady doma nemám… Vždycky když jsou děti, je to jiný.