Zahrát si zápornou postavu je prý pro každého herce radost. Je to tak i s vaší Zitou Drábovou?
Tak to pozor! Zita může působit jako ne úplně sympatická postava, ale není záporná. Je to profesionálka, která se řídí pravidly, dbá na jejich dodržování a totéž vyžaduje po svých podřízených. Má ráda disciplínu, což se každému nemusí líbit. Jediné, co je možné jí vyčíst, je způsob, jakým to vyžaduje, a z toho logicky vyplývá, že není mezi kolegy oblíbená. Má ale i vlastnosti, které se mi líbí. Například s přehledem řeší konflikty a náročné situace, umí pohotově argumentovat.

Líbí se vám tyto vlastnosti proto, že je vy sama nemáte?
Já se předně nerada do konfliktů dostávám, a když už se tak stane, většinou si až posléze uvědomím, jaké argumenty jsem měla použít.

Hrajete lékařku a scénář vám předepisuje řadu záchranářských akcí. Jak jste na to připravena?
Věřte mi, že jsem velmi nervózní z obrazů, kde mám poskytovat první pomoc. Při natáčení těchto scén je odborný poradce, který nám ukáže, co a jak máme dělat. Ale je to vždy dost narychlo, pro mě jsou to úkony, které nezvládám automaticky. Kurzem první pomoci jsem prošla někdy na základní škole. Pokaždé, když takové scény točíme, si říkám, jestli bych byla vůbec schopná první pomoc poskytnout. Jednou jsem se náhodně ocitla u toho, jak nějaký pán upadl na schodech a poranil si hlavu. Chtěla jsem zavolat záchranku, ale v tu chvíli jsem si nebyla schopná vzpomenout na telefonní číslo.

Měla jste při natáčení okamžik, na který nezapomenete?
Nedávno jsme točili scénu, kdy jsme v terénu museli amputovat nohu. Tu postavu hrál mladý muž, sportovec, který reálně o nohu přišel. Okolnosti a způsob, jakým se vše událo, pro mě byly velmi silné a šokující.

Jakou jste měla představu o nekonečné Ordinaci, když jste roli přijímala?
Žádnou konkrétní. Byla jsem pozvaná na kamerové zkoušky. Na ty jsem se připravila, ale pak už jsem vše nechala volně plynout… Já zastávám názor, že vše se děje správně a má nějaký smysl, ačkoli se nám to v danou chvíli nemusí líbit. Řekla jsem si, když to vyjde, tak to tak má být, a když ne, taky dobře.

Co vám vedle financí přináší role v tomto typu seriálu?
Především je příjemné potkat se s kolegy, které jsem dlouho neviděla. Také styl práce je jiný, než na jaký jsem zvyklá. Role v dlouhodobém seriálu je pro mě úplně nová zkušenost. Nevíte přesně, jak se vaše postava bude vyvíjet.

Jak na vaši roli reagovali kolegové z Dejvického divadla, kteří jsou pověstní svým drsným humorem?
Překvapili mě. Myslela jsem si, že se nevyhnu nějakým vtipným poznámkám, ale naopak mě v mém rozhodnutí podpořili. Někteří z nich totiž také hráli v podobných projektech.

Co ráda děláte, když nepracujete?
To záleží na okolnostech. Ráda cestuji. Miluji Itálii a vše italské. V létě jsme byli na kolech na Vysočině a v Chorvatsku. Také mě baví sport, ráda čtu, jím a někdy se stejnou radostí nedělám vůbec nic.

JIŘÍ RENČ