Patří Vánoce mezi vaše oblíbené svátky?
Jsem milovnice Vánoc a myslím, že jsem to přenesla i na děti, které už mám velké, v podstatě dospělé. Ale pořád společně dodržujeme tradice, jako že jdeme odpoledne na procházku, potom všechno s manželem připravíme a ony se těší, až přijdou k sváteční tabuli, rozbalujeme dárky, zpíváme známé koledy…
Dabérky Stanislava Jachnická a Miriam Chytilová v Show Jana Krause:
Budete to tak dělat i letos?
Letos budu mít Vánoce speciální. Asi zrušíme tu naší tradici doma, protože dcera je vdaná a máme vnučku, takže po dlouhé době zase bude u stromečku male dítě, Jezulátko, a je možné, že budeme slavit Vánoce všichni dohromady i s rodiči mého zetě, což bude zase jiné, jinak hezké. Bude pohromadě velká rodina.
Pekla jste cukroví?
Letos je to u mě trochu slabší. Ne, že bych nerada pekla, ale mám na to málo času. Nevím, jak to moje maminka zvládala upéct deset až dvanáct druhů za jeden víkend. Já jsem za jeden víkend schopná upéct linecký a nazdobím ho až třeba zase za další víkend. (smích) Nejsem vůbec schopná udělat tolik druhů, takže cukroví máme, ale jen tak dva tři druhy.
A co vánočku?
To je specialita mojí maminky. Umí nejlepší vánočky. Párkrát jsem se o ni pokusila, ale trošku se mi srazila, takže to nechávám na mamince.
Výzdobu také na někom necháváte?
Pokud stíhám, tak si adventní věnec vyrobím ráda sama. Nebo si koupím korpus a pak si ho nazdobím podle toho, jakou mám ten rok náladu. Ladím ho buď do červena, fialova nebo bíla, přidávám andílky, mašličky, prostě vše, na co mám náladu. Ale už se mi párkrát stalo, že jsem nestíhala a první adventní večer ho koupila. A co se týče výzdoby stromečku, máme pravý, ne umělý a výzdobu dělám taky podle nálady. Mám několik druhů ozdob. Loni byl bílo-stříbrný, letos ještě nevím.
close
info
Zdroj: se svolením Stanislavy Jachnické
zoom_in
Stanislava Jachnická se zúčastnila charitativní akce Dopisy Ježíškovi
Pamatujete si z dětství na nějaké vánoční přání, které se vám pod stromečkem splnilo a měla jste z něj velkou radost?
Když jsem byla dítě, nepamatuju si, že by se mi něco nesplnilo. Vždycky jsem se těšila a dostala panenky, to bylo v pořádku. Ale zhruba ve třinácti letech začala puberta. Chtěla jsem dostat něco na sebe, hezkej svetr nebo boty, ale vždycky jsem dostala výbavu – povlečení nebo utěrky… Měla jsem z toho trauma. (smích) Pokaždé jsem si řekla, tak třeba příští rok a byla jsem dost smutná.
Jak jste to pak praktikovala u svých dětí?
Snažila jsem se jim vždycky splnit každé přání, protože si přesně pamatuju, jak je pak člověk smutný, když to nevyjde. Vánoce jsou samy o sobě krásné, nejsou o dárcích, ale dítě to vnímá jinak. Moje děti moc rády rozbalovaly dárky. Psaly před tím dopis Ježíškovi, vždycky se dával za okno. Naštěstí jsem ho pokaždé stihla vzít dřív, než uletěl, a většinou jsem vždycky věděla hlavní dárek a ten jsem koupila. Ostatní dárky už jsem se pak snažila pořídit levněji, ale chtěla jsem jim splnit vše, co šlo.
