Zamrzlý v čase. Na dně největšího norského jezera objevili středověký vrak

Vědci vrak objevili při výzkumu, který byl součástí projektu Mission Mjøsa, jehož cílem je zmapovat dno jezera o rozloze 363 kilometrů čtverečních za pomocí sonarové technologie s vysokým rozlišením.

Odborníci z výzkumného ústavu Norwegian Defence Research Establishment (Forsvarets forskningsinstitutt, FFI) poprvé letmo zahlédli vrak lodi zhruba před dvěma lety. Tehdy se ve vybraných částech jezera snažili najít a zlikvidovat velké množství munice, která v něm leží.

Tajemství Titaniku: Vědci konečně přišli na to, co je záhadná skvrna vedle vraku

Podle Norské univerzity vědy a technologie se sídlem v Trondheimu je Mjøsa zdrojem pitné vody pro přibližně sto tisíc obyvatel Norska, takže munice představovala zásadní zdravotní riziko. Nález potopených lodí byl pouze přidanou hodnotou.

„Očekával jsem, že při mapování pohozené munice můžeme objevit i vraky lodí. Šance na nalezení dobře zachovalých vraků v jezeře byla považována za poměrně vysokou,“ řekl CNN vedoucí výzkumný pracovník v oblasti mořské archeologie na Norské vědeckotechnické univerzitě a hlavní ředitel mise Øyvind Ødegård. 

Středověké plavidlo pod lupou

Nedávno objevený vrak lodi leží v hloubce asi 411 metrů. Vědci jej zachytili na sonarových snímcích, což je systém, který využívá zvukové impulzy k detekci a měření oblasti pod vodní hladinou. Snímky odhalily, že loď měří na délku zhruba 10 metrů.

V téměř neporušeném stavu plavidlo udržely sladkovodní prostředí a málo vln. Prakticky jediným poškozením je koroze několika železných hřebíků na každém konci lodi. Podle Ødegårda je opotřebení kovu jasným důkazem toho, že vrak spočíval na dně jezera již delší dobu, protože koroze by trvala stovky let. 

V záďové části lodi se pravděpodobně nachází centrální kormidlo. Jde o prvek sloužící k řízení, který se na plavidlech objevuje přibližně od konce 13. století. Díky tomu archeologové odhadují, že ke stavbě lodi došlo nejdříve v roce 1300 a nejpozději v roce 1850.

Vzácný objev na dně moře: Ve Švédsku slaví, vyřešili stovky let trvající záhadu

Zdá se také, že loď tehdy postavili severskou technikou, při níž se prkna trupu vzájemně překrývají. Tato metoda se používala v době vikingů jako způsob, jak učinit plavidlo lehčí a pevnější. Je známá jako takzvaná klinkerová konstrukce.

Výzkumník Ødegård se také domnívá, že vzhledem k tomu, že vrak leží uprostřed jezera, potopila se loď ke dnu za špatného počasí. „Je velmi pravděpodobné, že loď používala plachty čtvercového tvaru, které se ukázaly být pro námořníky v extrémně větrných podmínkách obtížně ovladatelné,“ vysvětlil.

Stále je co zkoumat 

K mapování dna jezera použil výzkumný tým nejmodernější autonomní podvodní vozidlo Hugin od norské technologické společnosti Kongsberg Maritime. Podle Ødegårda je to poprvé, co bylo takové zařízení použito ve sladkovodním prostředí, v archeologii se navíc dosud téměř nepoužívalo. Výzkumné využití Huginu pro tuto příležitost označil za „velkou vzácnost“.

Poslední den průzkumu výzkumníci vyslali dolů podvodní drony ve snaze pořídit záběry vraku, ale kvůli špatnému počasí museli misi přerušit. Ødegård se chce příští rok vrátit a pokusit se o to znovu.

Mezitím vědci pokračují v rozsáhlém mapování dna jezera. K dnešnímu dni zmapovali 39 čtverečních kilometrů, což znamená, že většinu práce mají stále před sebou. Ødegård očekává, že objeví i další vraky. „Mohli bychom najít plavidla od počátku lidské činnosti v námořní oblasti. A mohly by být v podobně dobrém stavu,“ dodal.

Norská historie

Nejstarším plavidlem, které výzkumníci doposud v norských vodách objevili, je srubová loď Sørum, nalezená v Bingenských výšinách na řece Glomma. Vznikla zřejmě v roce 170 před naším letopočtem. Téměř 2200 let starý vrak byl i přes své stáří v dobrém stavu.

„Dřevěné vraky lodí se ve sladké vodě mohou zachovat velmi dobře, protože v ní chybí organismy, které obvykle požírají dřevo a které se vyskytují například v oceánu,“ vysvětlil Ødegård.

Skrýval se 85 let. V ledovci našli fotoaparát známého badatele, přežil i film

Jezero Mjøsa tak podle něj může uchovávat podobné poklady. „Pokud budeme v Norsku dále hledat neporušená plavidla z doby železné a ze středověku, mohlo by být jezero Mjøsa tím správným místem. Je totiž dostatečně velké na to, aby mělo svou vlastní významnou námořní historii s velkým podílem mořeplavby a obchodu,“ poznamenal.

Ve vikinské době sloužilo jezero jako významná obchodní cesta. „Bez ohledu na stáří nálezů nám každý z nich pomůže lépe pochopit, jak vypadal vývoj tradice stavby lodí ve vnitrozemí ve srovnání s tím, co se dělo na pobřeží severských zemí,“ řekl ředitel mise Ødegård.