K akcím, kterými si lidé v neděli 11. září na celém světě připomněli desáté výročí teroristických útoků na Spojené státy, patřilo i Americké requiem, uspořádané Komorní filharmonií Pardubice v prostorách multifunkční ČEZ Areny.

Nedělního benefičního koncertu k uctění obětí teroru a násilí se vedle pardubického orchestru účastnila i dvě špičková pěvecká tělesa – Český filharmonický sbor z Brna a Český chlapecký sbor Boni Pueri z Hradce Králové.

Program koncertu podnítil emoce

Sólových partů se ujali Marie Fajtová a Aleš Briscein, mluveného slova herec Saša Rašilov a katolický kněz Zbigniew Czendlik.
Více než hodinový program zanechal v posluchačích mimořádně silný dojem.

Výběr hudby pro koncert Americké requiem již předem signalizoval velký zážitek. Vyslechnout si v jednom večeru úryvky z requiem hned několika slavných autorů různých období opravdu není obvyklé. V souvislosti s nedělním výročím se tato volba ukázala jako působivý a nosný dramaturgický nápad.

A opravdu, když zazněly první tóny Verdiho Dies irae, museli si určitě všichni přítomní znovu připomenout pohnuté chvíle a stísňující pocity z roku 2001.
Rovněž Lacrimosa W. A. Mozarta se v podobných souvislostech nikdy nestane, byť slyšena třeba po tisící, všední skladbou.
Hudba, zastoupená ještě úryvky z děl Antonína Dvořáka, Johna Ruttera a Andrewa Lloyda Webbera, hovořila sama za sebe.

Ryze americký prvek v neděli představovalo vložené Adagio pro smyčce Samuela Barbera, provedené pardubickými filharmoniky pod vedením slovenského dirigenta Petera Ferance se vší předepsanou naléhavostí sahající až téměř k prahům bolesti.

Také výkony sólistů a obou zúčastněných sborů zasluhují absolutorium, v některých chvílích zůstali posluchači skutečně jakoby přimrazeni silou interpretovaného hudebního sdělení. Ale nejen hudebního. Vážnost okamžiku, ale i naději do dnů příštích podtrhovaly také citlivě zvolené úryvky z poezie i dramatu (například od autorů jako Závada, Hrubín či Nezval) a také z bible a koránu.

Velký kus práce odvedli zvukaři, kteří si s akusticky problematickým prostorem poradili na výbornou. Sugestivní vyznění večera zdůraznily rovněž uměřené světelné efekty.

A co lze označit za velmi sympatické, vedle skutečnosti, že výtěžek koncertu poputuje Hasičskému záchrannému sboru Pardubického kraje na pořízení záchranářského vybavení, je fakt, že celá akce se obešla bez jakéhokoli vystoupení politiků.

Snad si i oni protentokrát uvědomili, že v některých chvílích je lépe mlčet a namísto planého plkání nechat znít spojení hudby a slov, jež mají skutečně co říci…
Byl to důstojný večer, na který jeho účastníci dlouho nezapomenou.

(oa)