RECENZE - 20%Lukáš Dubský

Chebská inscenace bohužel potvrdila, jak obtížné je převést známé filmové dílo do smysluplného divadelního tvaru.
Komedie Jak utopit doktora Mráčka patří do zlatého fondu české kinematografie. V době normalizace se filmaři často uchylovali ke komediím, často s fantaskním námětem, jelikož zde hrozilo menší nebezpečí, že se snímek dostane do hledáčku cenzorů.

Úspěch a neustálé opakování na televizních obrazovkách dávají velkou šanci, že i divadelní přepis se stane navštěvovanou a divácky oblíbenou inscenací.

Při adaptaci je ovšem nutné si uvědomit, že filmové zákonitosti jsou zcela jiné než ty divadelní. Šanci na úspěch tak mají jen přepisy, u kterých dokáže inscenační tým nalézt vlastní jevištní vyjádření filmového scénáře.
V Chebu si řekli, že divák bude rád, když v divadle uvidí všechny známé postavy a situace, a tak se umělecký šéf Západočeského divadla Zdeněk Bartoš, který je autorem divadelní adaptace, drží filmové předlohy velmi věrně.

Filmové střihy

Celkem slušně funguje scénické řešení Karla Čapka, které je místy nápadité a nejlépe se vyrovnává s obtížemi spjatými s převodem z filmového plátna. Režisér Šimon Dominik musel vyřešit problém, jak vyřešit filmové střihy, které nutí k častým přestavbám scény. Rozhodl se to vyřešit pomocí písní vycházejících z děje. Toto řešení je ovšem velmi problematické. Hudba Matěje Kroupy dobře kopíruje normalizační popové šlágry, ovšem texty písní jsou místy skutečně tristní a ani choreografie jednotlivých scén není úplně nejdokonalejší.

Když se k tomu přidají povrchní aktualizace, jako je narážka na Tomio Okamuru v souvislosti s utonulým profesorem Ikebarou, působí to hodně rozpačitým dojmem.

Herecky nevýrazné

Herecky je chebská inscenace nevýrazná, člověk má chtě nechtě před očima představitele filmových rolí. A soubor Západočeského divadla pochopitelně ve svém středu nemá herecké persony, jakými byli Miloš Kopecký, Zdeněk Řehoř nebo Vladimír Menšík. Ostatně, které české divadlo by mohlo říci, že takové osobnosti v souboru má? To by samozřejmě nebylo na překážku, jenže herci některé situace hrají vyloženě filmově a pointy jednotlivých vtipů tak příliš nevyzní.
Název jedné ze Shakespearových komedií zní Konec dobrý, všechno dobré. Pro letošní ročník Grand Festivalu smíchu to bohužel neplatilo.