V zaplněných Tyršových sadech se ve středu večer zdarma promítal nový český film Kdopak by se vlka bál?. Do Pardubického letního kina Pernštejn ho přijela představit i reprezentativní filmová delegace v čele s režisérkou a scénáristkou snímku. Tou byla Maria Procházková. „Radost jsme měli hlavně z toho, že bylo na náš film narváno. Myslím, že lepší návštěvu jsme nikde jinde neměli – snad jedině na mezinárodních filmových festivalech v Berlíně a ve Zlíně,“ sdělila režisérka. „Pracovní výlet do Pardubic byl pro celou delegaci skutečně zážitkem,“ řekla Maria Procházková, jejíž nejnovější snímek měl v letním kině premiéru.

„Letní kina se mi líbí hodně. Bohužel jich je čím dál méně a pouštějí se v nich spíše artové filmy,“ prohlásila vnučka autora scénářů k slavným filmům Ucho či Kočár do Vídně Jana Procházky.

"S mým předchozím filmem Žralok v hlavě jsem se zúčastnila jednoho festivalu v Srbsku, který se konal přímo v letním kině. Byla jsem tenkrát moc ráda, že se koná právě tam, protože v tomto mém předchozím snímku Oldřich Kaiser prakticky neustále kouřil na ulici cigarety. Tady si ho mohli užít i kuřáci, kteří u něj jinak v běžném kině museli trpět. Přestože sama jsem nekuřačkou, dokážu s nimi soucítit. Musí to být strašné, když vidí, jak někdo na plátně s požitkem vyhuluje a oni nemohou,“ prohlásila.

„První, co se mi vybaví, když se řeknou Pardubice, je samozřejmě perník. Osobně jsem tu byla jen jednou. Má tehdejší návštěva také souvisela s filmem. Tenkrát jsem ještě byla studentkou FAMU. Pamatuji se, že se tu pořádala nějaká přehlídka našich snímků. Vezl nás sem pan děkan, dokonce sám řídil a jel naprosto šíleně. To jsem se opravdu bála o život. Proto vůbec nevím, v jakém jsme byli kině, co jsme tam pouštěli za filmy a ani co jsem vlastně říkala před diváky, protože jsem před sebou pořád měla tu hrůzu ze zpáteční cesty,“ zavzpomínala Maria Procházková. „I proto jsem byla ráda, že jsem se mohla do Pardubic vrátit. Tentokrát jsem město viděla ještě za světla a navíc jsem si ho mohla projít ještě včera dopoledne. Z toho, co jsem tu měla možnost spatřit, jsem byla nadšená,“ svěřila se režisérka a scénáristka rodinného snímku Kdopak by se vlka bál?. „Film je určen pro děti i jejich rodiče. Je zajímavé, jak hodně rozdílné jsou reakce dětí a dospělých. Hodněkrát jsem se setkala s tím, že si i rodiče tento film vztahují ke své osobě a vzpomínají na své dětství. To mě trochu překvapilo, ale svědčí to alespoň o tom, že ho diváci prožívají niterně,“ uzavřela Maria Procházková.