Co a kdo se skrývá za zdmi budovy Východočeského divadlo Pardubice? Nejen to měli šanci zjistit návštěvníci, kteří do budovy, jež byla poprvé slavnostně otevřena v roce 1909, zavítali v neděli odpoledne. Během letošního ročníku akce Dny evropského dědictví divadlo nechalo zájemce nahlédnout do svého zákulisí.
Společně s herci a dalšími zaměstnanci pardubického kulturního stánku si lidé prohlédli divadelní suterén, sklep i skladovací prostor pod podiem.
„Byť to tu působí chaoticky, naši jevištní technici vždy vědí, kde co najít," provázel návštěvníky prostory pod jevištěm dramaturg Zdeněk Janál. Ten vzápětí společně s nimi vystoupal o mnoho pater výš – do nejvýše položené místnosti, kde probíhají první čtené zkoušky nových představení.
„Celé zkoušení poté obvykle trvá sedm týdnů, u náročnějších her je to ale i déle," popisoval lidem dramaturg.
Další cesta návštěvníků mířila do baletního sálu, ředitelského salonku a nakonec i na samotná prkna, co znamenají svět. Právě na jevišti jim svou práci ukázali zvukaři a osvětlovači. „To jsou ti, kteří vytvářejí atmosféru, bez nich by se vůbec nedalo hrát," vysvětlovala členka souboru východočeského divadla Jindra Janoušková.
Společně s kolegou Láďou Špinerem představila i další profese spjaté s divadlem – rekvizitáře, kostymérky, vlásenkářky nebo inspicientku.
Kromě divadla své brány v neděli otevřely také pardubický pivovar, budova krajské knihovny, Zámeček či nádražní řídící středisko. Výjimečně se lidé dostali i do malinkatých světniček katakomb kostela Zvěstování Panny Marie na Komenského náměstí
