Od dvaceti hodin zde bude promítnut nový slovenský film režiséra Juraje Nvoty Muzika.

„Příběh, který mnozí kritici označili jako slovenské Pelíšky, se odehrává na nejmenovaném slovenském maloměstě v pošmourné normalizační šedi. Vypráví o nadšeném hráči na saxofon Martinovi (Ľuboš Kostelný). Díky své vášni se stává trnem v oku jak rodičům, tak i kolegům v práci na místním koupališti. Přivýdělek v kapele orientované na střední proud nedokáže jeho skutečné směřování utlumit. Naopak známost se svéráznou Ančou (Táňa Pahoufová) Martinovu touhu po seberealizaci ještě posiluje,“ uvedl jeden z organizátorů pardubické části Febiofestu Tomáš Drechsler.

„Film je adaptací povídky kultovního slovenského spisovatele Petera Pišťanka. Než se nám ji ale podařilo převést na plátno, uběhlo hodně vody. Nejprve jsme slýchali, že příběh ze sedmdesátých let minulého století by už dnes nikoho nezajímal. A pak přišly české Pelíšky. To jsem tehdy myslel, že mě trefí šlak,“ konstatoval producent Muziky Marian Urban na tiskové konferenci v pardubické restauraci Bosanova.

„Na rozdíl od Pelíšků je Muzika trochu smutnější a tragičtější a neodehrává se v roce 1968, ale až po něm. Určité společné prvky však oba filmy mají – především humor,“ řekl Marian Urban.

„Muzika ovšem měla štěstí v neštěstí. V době, kdy Slovensko vstupovalo do Evropské unie, se nám podařilo získat finanční podoru z jejích fondů. Konečně jsme nemuseli dělat film na koleně, ale měli jsme poměrně velké možnosti,“ sdělil producent Muziky.

„Původně jsme chtěli oslovit české producenty, ale když jsme je nesehnali, dohodli jsme se s německými. Tam jsme rovněž získali vysokou podporu, a tak jsme usoudili, že český partner už nebude třeba, že finance seženeme jen ze Slovenska a Německa,“ upřesnil Marian Urban.

„Pak bylo důležité najít vhodného režiséra. Myslím, že se nám to povedlo. Domnívám se, že syrovější, drsnější text posunul Juraj Nvota do lyričtější podoby a že to filmu prospělo,“ pravil producent snímku, který na Slovensku sklízel obrovské úspěchy.

Na svém kontě má hned devět ocenění z nejprestižnějších slovenských filmových cen Slnko v sieti, což je obdoba Českých lvů.

„Jsme rádi, že po osmi letech se slovenskému filmu podařilo prolomit hranici třiceti tisíc diváků v kinech, což je pro Česko docela směšné číslo, ale my jsme za něj rádi. Dlouho jsme hledali film, který by obnovil důvěru slovenského publika v domácí snímky. To je pro nás obrovská satisfakce,“ nechal se slyšet Marian Urban.

„Muzika si velmi dobře vede i na festivalech po celém světě. Velmi nás těší také to, že byla zakoupena do slovenské, české, německé i polské distribuce,“ prohlásil producent slovenského filmu, který měl rozpočet přes milion euro.

„Přiznám se, že jsme chvíli dokonce zvažovali, že by se Muzika stala prvním slovenským filmem, který by byl opatřen českými titulky. Slovensky už totiž moc mladých Čechů, co chodí do kina, neumí. Nemají zkrátka možnost tento jazyk nikde slyšet, na rozdíl od svých slovenských vrstevníků. Ti se s češtinou potkávají neustále. Devadesát procent filmů, které se promítají ve slovenských kinech, má české titulky nebo dabing. A v televizi to bylo ještě před několika málo lety podobné,“ vyjádřil se Marian Urban, který však nakonec po dohodě s českými distributory od tohoto záměru upustil.

„Jsme příjemně překvapeni, jak pozitivně je přijímána Muzika českými diváky. Úspěch slavila jak na mezinárodním festivalu v Karlových Varech, tak na Letní filmové škole v Uherském Hradišti,“ podotkl producent snímku.

„Jsem rád, že jsem se po dlouhých letech mohl znovu podívat do Pardubic. Když se tu konával Techfilm, jezdil jsem sem ještě s československými filmy,“ zavzpomínal producent Muziky, který přislíbil, že se pokusí na slavnostní zahájení Febiofestu přivést i hereckou delegaci.

„Bohužel to není tak jednoduché. Herci ve smlouvě nemají žádnou povinnost se těchto projekcí účastnit. Je to pouze jejich dobrá vůle. Musejí chtít a mít zrovna čas,“ líčil Marian Urban.

„Ještě před několika lety se na Slovensku točily dva nebo tři filmy ročně a slovenští herci nebyli tak zaneprázdněni, jako nyní. Teď se u nás točí několik seriálů, jsou z nich hvězdy, hrají v několika titulech nebo ještě v divad〜lech. Proto třeba už nyní vím, že určitě nepřijede představitel hlavní role Ľuboš Kostelný. Moc bych si přál, aby do Pardubic zavítala Táňa Pahoufová, která se stala hvězdou i v českých filmech. Je to jedna z nejtalentovanějších slovenských hereček, která působí už i ve Slovenském národním divadle, kde jde z role do role. Dorota Nvotová zase pořád sedí pod Anapurnou a přijede až někdy v květnu. A z českých herců jsme obsadili Honzu Budaře, který však hraje trochu jinak než v Čechách. Navíc ve filmu mluví slovensky s takovým zvláštním přízvukem,“ uzavřel producent.