Při hodnocení zatím posledního abonentního koncertu Komorní filharmonie, odehraného ve dvou provedeních v tomto týdnu, se sluší především vyzdvihnout velmi zajímavý dramaturgický tah. Ten spočíval jednak v představení dvou britských autorů a dále v obsazení Wihanova kvarteta do role sólistů ve skladbách Edwarda Elgara a Bohuslava Martinů.

Díla Ralpha Vaughana Williamse se na českých koncertních pódiích hrají velmi zřídka. Angličan Douglas Bostock, jenž se pomalu loučí s funkcí stálého hostujícího dirigenta pardubického orchestru, otevřel večer jeho kratičkým Scherzem alla marcia z osmé symfonie. Členové dechové sekce tentokrát působili jakýmsi unaveným dojmem, na dostupných nahrávkách jiných interpretů oceníme více jiskrnosti a uvolněnosti.

Bohužel, proč to neuvést, to samé platilo, alespoň ve středu, i pro hráče smyčcových nástrojů v Introdukci a Allegru op. 47 Edwarda Elgara. Alespoň že Wihanovci se snažili, tíživý dojem odevzdanosti, který tentokrát vyzařoval z téměř celého orchestru, se jim dařilo překonávat jen velmi těžce. Bostockovi se nakonec povedlo projít i úskalími Smyčcového kvartetu s orchestrem Bohuslava Martinů, opět hlavně díky Wihanovu kvartetu. Filharmonici si vskutku šťastnou hodinku nevybrali…

Rovněž provedení Beethovenovy Symfonie č. 6 Pastorální mělo asi vyznít poněkud jinak. Přes všechnu dirigentovu snahu zanechali hráči pouze matný dojem. Škoda, nicméně ne vždy se všechno musí podařit… Na dlouholetém velmi přínosném působení Douglase Bostocka (viz ilustrační foto) v Pardubicích to však nic nemění.⋌(oa)