Radim Kraviec alias Káčko se vyznačuje vysokou inteligencí a talentem pro dokonalý podvod. Kde jiní sahají po zbrani, on využívá lsti a pomoci právníků i monstrózního kapitálu. Mrknutím oka okrádá stát o miliardy korun. Je si ale dobře vědom hranice, kterou nesmí překročit. Tou je fyzická eliminace kohokoliv ze svého okolí.

Díky kontaktům na politické scéně chystá Kraviec triumfální majstrštyk – ovládnutí společnosti kontrolující veškeré zásoby pohonných hmot v republice. Když to vyjde, bude to „obchod" století…
Přesně o tom vypráví nový český film Gangster Ka, jehož předpremiéru hostilo v pondělí večer pardubické multikino CineStar.
Exkluzivní rozhovor nám poskytl HYNEK ČERMÁK, představitel titulní role.

Co byl hlavní důvod, proč jste se rozhodl přijmout roli „Káčka"?
Hlavní důvod byl ten, že režisérem a scénáristou tohoto snímku je můj oblíbenec Jan Pachl. Jeho scénáře vždy mají hlavu a patu. Odmítnout roli v tomto filmu by bylo zoufalství. Myslím, že v dnešní době je potřeba dělat věci, u nichž si člověk trochu ujasní, co je zlo a co dobro. Zlo dnes vypadá trochu jinak, než by si lidé možná mysleli.

Při této práci jste měl možnost nahlédnout do trochu jiného světa, který se točil kolem uprchlého zločince Radovana Krejčíře. Bylo něco, co vás překvapilo?
Překvapilo mě, že gangsterství zasahuje do světa politických špiček mnohem víc, než by si člověk dokázal představit. Mrzí mě, že naše republika, konkrétně její vedení, je zkorumpovaná takovým způsobem, že to snad už ani horší být nemůže.

Jak se s takovým pocitem člověku hraje?
Hraje se mi dobře, ale mnohem hůř se mi pak platí daně.

Setkal jste se někým, kdo se ocitl v blízkosti Radovana Krejčíře?
Odborným poradcem tohoto filmu byl policista, který Radovana Krejčíře zatýkal a jeho kauzu dlouho vyšetřoval. Nechal na tom svoje zdraví, několikrát se ho někdo pokusil připravit o život. Setkal jsem se i s bodyguardy Radovana Krejčíře a jeho přáteli. Dozvěděl jsem se o něm poměrně hodně.

Jak na vás působili?

Jako normální lidi. Krejčířovi bodyguardi jsou prostě profesionálové, kteří jen dělají svou práci.

A jaký jste si udělal obrázek 
o Radovanu Krejčířovi?
Myslím si, že Radovan Krejčíř je sráč a srab. Jeho na jednu stranu primitivní jednání a na druhou stranu geniální loupeže ho dostaly tam, kde dneska je.

Domníváte se, že je dobře, když se točí filmy tohoto typu proto, aby lidem ukázaly, co se v této republice dělo nebo děje?
Myslím si, že kvůli tomu tyto filmy nevznikají. Tento snímek nemá ambici říct, co se tady děje. Spíše má za cíl diváky nahlodat, aby o těchto věcech začali přemýšlet. Rozhodně se nejedná o žádný dokument, který by měl něco mapovat nebo někoho obviňovat. Snažili jsme se vytvořit jakýsi první náhled do gangsterského polosvěta, jak ho nazýváme, a to tak, abychom ho odkryli divákům. Ti už si pak na něj mohou vytvořit nějaký svůj názor.

Do jaké míry jste chtěl mít pro tento herecký úkol informace o tomto gangsterském polosvětě?
Stačilo mi vědět základ. Pak už jsem si svou roli vystavěl po svém.

Jak hodnotíte práci na tomto filmu?
Parta byla skvělá. Bohužel na film bylo docela málo peněz. Ale myslím si, že to na něm snad není poznat.

Co se vám vybaví, když se řeknou Pardubice?
V tuto chvíli moje přítelkyně, herečka Veronika Macková, která je v současné době v angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích.

Ve Východočeském divadle jste díky Veronice Mackové poměrně častým hostem. Jak hodnotíte pardubický soubor?
Jde o typ souborového divadla, které já moc neumím. Mé domovské Dejvické divadlo funguje přece jen trochu jinak. Rozhodně to nemyslím nějak ve špatném slova smyslu. Naopak, herce, kteří působí v tomto typu divadla, obdivuji. Přijde mi to skoro až fascinující, když člověk vidí, jak pardubické divadlo provozně funguje. Teď jsem naposledy viděl inscenaci Limonádový Joe a atmosféra, která z ní čiší, je skvělá. A musím přiznat, že jsem si oblíbil ředitele Východočeského divadla Petra Dohnala. Jsem přesvědčen o tom, že je to dobrý ředitel, ale také dobrý člověk.