Platí-li pořekadlo „jak na začátku sezony – tak v celém jejím průběhu", mají se milovníci hudby v krajském městě na co těšit.

Perfektní výkon

Komorní filharmonie Pardubice totiž zahájila svoji 47. koncertní sezonu vskutku grandiózním způsobem.

Trojice abonentních večerů v Sukově síni Domu hudby vynikala pečlivou přípravou, skvěle zvolenými sólisty a tradičně perfektním a ukázněným výkonem orchestru vedeného jeho šéfdirigentem Peterem Ferancem.
Středeční koncert byl navíc živě přenášen Českým rozhlasem Vltava a nabídnut do vysílání Evropské vysílací unie, takže o kvalitách pardubického tělesa se budou moci přesvědčit další tisíce posluchačů v zahraničí.

Výtečný program

Také tentokrát zabodovala dramaturgie orchestru. Večer zahájila jedna z „trvalek" Komorní filharmonie – Symfonie č. 1 D dur „Klasická" Sergeje Prokofjeva, následovali Haydn a Bach a závěr obstaral další velký Rus Dmitrij Šostakovič. Právě na ruském orámování si lze uvědomit, jak silný vztah k tomuto teritoriu a umění na něm vzniklém má dirigent Feranec.

Jeho Prokofjev zní možná až příliš poklidně, zato zcela vyváženě. Kontrasty se stírají mnohem více než u nastudování této skladby jeho jinými kolegy. Feranec nechává vše plout zcela přirozeně, odkazy na klasiku si plně rozumějí s moderními prostředky.
V případě Šostakovičova Koncertu pro klavír, trubku a smyčce č. 1 zase dirigent nikoho nenechává na pochybách o odvrácených stránkách ruského života, ve skladbě autorem více či méně otevřeně vyjádřených.

Skvělí sólisté

Největší hodnotu úvodních abonentních koncertů však bezesporu představovali sólisté. Dva mladí hráči, dva skvělí muzikanti a sympaťáci.

Maďar Gábor Boldoczki se zaskvěl v Koncertu pro trubku a orchestr Es dur Josepha Haydna a rozehrál celý rejstřík svých neuvěřitelně propracovaných schopností.
Tato skladba virtuozitu vyžaduje a on ji ovládá dokonale.

Ovace vestoje

Klavírista Michal Šupák zase nejprve precizně „odpracoval" Bachův Koncert pro klavír, smyčce a basso continuo f moll a poté bravurně zvládl veškeré těžkosti Šostakovičova výše zmíněného opusu. To s ním již hrál i Gábor Boldoczki, trubce však autor v tomto díle věnoval přece jen menší part.

A tak šlo-li publikum nakonec ze sedadel, pak hlavně díky Šupákovi. Oceňme však oba, svými fantastickými výkony si to zaslouží.