Ve filmu začínal v polovině 60. let postavami z vojenského prostředí, v roce 1957 hrál i ve Vávrově historickém snímku Proti všem. Naposledy se na plátně objevil v režijním debutu Ireny Pavláskové Čas sluhů z roku 1989.
V prosinci 1995 byl účastníkem hromadné dopravní nehody, v níž se vážně zranil. O šest let později prodělal při vystoupení cévní mozkovou příhodu, jejíž následky se podařilo akutní operací odvrátit.
"Patřil dlouhá léta ke sloupům vinohradského divadla v Praze, kde odehrál velký repertoár. Já sama vzpomínám na spolupráci s ním například v Hemingwayově příběhu Komu zvoní hrana," řekla herečka Jiřina Jirásková. "Byl přeci jen o málo mladší než já, takže generační partneři jsme přímo nebyli. V každém případě je to další ztráta, jichž je v poslední době v hereckých řadách poměrně dost," dodala. Svého kolegu charakterizovala jako silnou osobnost.
Ředitel Divadla na Fidlovačce Tomáš Töpfer označil Haničince za jednoho z posledních velkých herců své generace. "Byl vlastně členem našeho souboru, neboť po svém úraze, kdy byl dlouho v kómatu, přežil svou smrt, zotavil se a objevoval na našem jevišti. Ještě před dvěma lety u nás hrál, i když v poslední době dlouho stonal. Byli jsme vlastně poslední scénou, kde tento herec vystoupil ve svých posledních rolích - v roli slepého Mareše v Tylově Fidlovačce a v roli rabína v muzikálu Šumař na střeše," řekl Töpfer.
Za svoji hereckou práci byl Petr Haničinec několikrát oceněn. Mimo jiné v polovině 90. let dostal cenu za celoživotní dabing a v roce 2000 Cenu Senior Prix 2000 za celoživotní práci.
Populárním se stal již v sedmdesátých letech, kdy mu slávu přinesly televizní seriály Žena za pultem, Dobrá voda či Synové a dcery Jakuba skláře. Nezapomenutelné bylo setkat se s ním při recitaci básní našich i zahraničních autorů.
Haničinec se aktivně zapojoval do kulturního dění v Bratronicích, kde žije asi 800 lidí. Například na olympijský den před pěti lety za ním do Bratronic přijeli na besedu Aleš Valenta, Dana Zátopková a Zdeněk Mahler. Ještě letos na konci září přijel za nemocným hercem pokřtít své CD Dětský pěvecký sbor Klíčenky z Chrudimi.
Petr Haničinec přijal novináře a návštěvy svých hereckých kolegů a jiných přátel naposledy v polovině září, kdy oslavil 77 narozeniny. Nicméně již tehdy bylo zřejmé, že zákeřná nemoc nad ním vítězí. Přesto den jeho narozenin byl jedním z posledních, kdy se smál a žertoval. Do posledních chvil mu věrně stála po boku jeho žena Radka.
Herec již dlouhá léta žil v Bratronicích, kde se, dokud byl zdráv a v pohodě, rád účastnil společenského a kulturního života. Díky jeho přátelským vztahům se zdejší obyvatelé sešli s mnoha význačnými osobnostmi z uměleckého světa.
Působení Petra Haničince ve Východočeském divadle a v Pardubicích
Po dlouhém boji s rakovinou ve věku sedmasedmdesáti let zemřel známý herec Petr Haničinec.
Pardubický rodák, který v letech 1946 až 1949 studoval na trutnovském gymnáziu, se po absolvování pražské DAMU vrátil zpátky do svého rodného města.
„Ve Východočeském divadle působil Petr Haničinec od 27. července 1953 do 15. srpna 1954,“ připomněl mluvčí pardubického stánku paní Thálie Radek Smetana.
Petr Haničinec si zahrál v mnoha divadelních hrách, ve filmech a v televizních seriálech, jako byly například Cirkus Humberto, F. L. Věk, Žena za pultem, Synové a dcery Jakuba skláře či Dobrá voda. Posledně jmenovaný seriál se natáčel ve Slatiňanech.
Haničinec se věnoval rovněž práci v rozhlase a dabingu a byl vynikající recitátor.
„Zažil jsem ho jako malý kluk, když sem v roce 1953 přišel do angažmá. Mimochodem se tu setkal s Janou Štěpánkovou a Karlem Urbánkem,“ konstatoval inspicient Východočeského divadla (VČD) Jindřich Kratochvíl, který je chodící encyklopedií pardubického stánku paní Thálie.
„Nebyl s ním žádný problém. Domnívám se, že to byl výborný kolega,“ sdělil inspicient VČD. „Myslím si, že tu prožil pěkné chvíle. V Pardubicích šel doslova z role do role. Navíc to byly příležitosti, na nichž se toho mohl hodně naučit,“ řekl Jindřich Kratochvíl na adresu pardubického rodáka, který byl nejen charismatickým hercem, ale také znamenitým dabérem.
Svůj hlas propůjčil například policejnímu poručíkovi Columbovi ze stejnojmenného seriálu či Dereku Jacobimu v seriálu Já, Claudius. Za dabingové mistrovství byl v Přelouči v roce 1996 odměněn i Cenou Františka Filipovského.
Zesnulý Haničinec chodil na trutnovské gymnázium. Napsal zprávu do almanachu
Známý český herec Petr Haničinec, který zemřel ve věku 77 let, studoval v letech 1946 až 1949 trutnovské gymnázium.
Dnes už bohužel nežije mnoho pamětníků z profesorského sboru, kteří by mohli připomenout, jakým byl studentem. „Setkal jsem se s ním po roce 1947. Přímo jsem ho neučil, ale už tehdy byl plný elánu, nadšení a měl spoustu zájmů. Někdy i na úkor samotného studia. Bylo na něm znát, že měl nadání pro dramatičnost projevu,“ vzpomíná profesor Antonín Just. Haničincovým třídním profesorem byl Jaroslav Procházka. Později slavný herec ale studia v Trutnově nedokončil.
Zajímavostí je vlastní Haničincův pohled na svá studentská léta. Napsal ho coby čtyřicetiletý formou posudku na sebe samého v sedmnácti letech. Text zveřejnil v almanachu při 50. výročí gymnázia. „Zmíněný a výše jmenovaný utápěl sešity z matematiky a deskriptivní geometrie v řece Úpě, a to proto, že se touto likvidací učebních pomůcek spolu s ještě jedním nejmenovaným spolužákem připravoval na cestu do Rio de Janeiro, do Bogoty a přilehlých oblastí. I když z této cesty sešlo, a i když se ani v pozdějších letech neuskutečnila, svědčí o tom, že Petr Haničinec neměl hlubších vztahů ke svému studiu. Neomlouvá ho ani to, že neutápěl sešity z jiných předmětů, např. z českého jazyka a z jazyka anglického. Mělo to jen ten důvod, že měl k učitelům, tj. k paní profesorce Hnaníčkové a profesoru Procházkovi vřelý vztah,“ napsal o sobě Haničinec.
Potvrdil také, že ani zdaleka nebyl vzorným studentem. Střílel z okna školní budovy, u klavíru si v zakouřených lokálech vydělával hrou hudebních šlágrů. „Zmíněný uvádí na svoji obranu, že svých činů nelituje, a že dokonce rád a s láskou vzpomíná na svoje studijní léta, prožitá v gymnáziu v Trutnově,“ uvedl slavný herec ve vlastním posudku.
Petr Haničinec měl přátele i rodinu na Chrudimsku
Po těžké nemoci zesnul bard českého herectví Petr Haničinec. Na Chrudimsku měl rodinu i spoustu přátel, kteří na něj vzpomínají s láskou a úctou.
Děti a učitelky z Mateřské školy Svatopluka Čecha v Chrudimi se s Petrem Haničincem a jeho manželkou
Radkou seznámily před pěti lety ve Štěchovicích u Prahy. „Zapojili jsme se do likvidace následků povodně, která zničila tamní mateřskou školu a způsobila mnoho dalších škod. Petr Haničinec obci hodně pomáhal. Když slyšel, odkud jsme, pozval nás k sobě domů a od té doby jsme byli přátelé,“ vzpomíná ředitelka „mateřinky“ a vedoucí pěveckých souborů Klíček a Klíčenky Iva Malinová. Petr Haničinec byl Pardubák, jeho žena Radka rozená Pleskotová pochází z Heřmanova Městce. „V sobotu 24. listopadu budeme v chrudimském divadle křtít další naše cédéčko Parádní svět. Písničku s tímto názvem zpívá právě Petr Haničinec, který si při naší návštěvě v září demoverzi nahrávky poslechl,“ dodává Iva Malinová.
Nové „cédéčko“ Pěveckých sborů Klíček a Klíčenky při Mateřské škole Dr. Jana Malíka budou v Divadle Karla Pippicha křtít hudebník Karel Vágner a jeho syn Jakub. Nahrávka je pojmenována po skladbě s názvem Parádní svět. „Zvu k sobě přátele a věřte, tu a tam, jsem šťastnej jak kluk, že je mám. Tento text vystihuje Petra Haničince dokonale. Vždy, když jsme k němu na chalupu přijeli, říkal, že se raduje z příjezdu své chrudimské rodiny. Jeho odchodu je nám líto, ale vzhledem k jeho vážné nemoci si myslím, že už si konec sám přál,“ míní vedoucí Klíčku a Klíčenek Iva Malinová.
Na včera zesnulého herce rád vzpomíná i slatiňanský starosta Ivan Jeník, který se s ním poznal při natáčení seriálu Dobrá voda. „Chodil k nám do rodiny, byl moc hodný. Nic ze sebe nedělal, třeba moje mladší sestry šel v pohodě vyzvednout do družiny,“ loví ve vzpomínkách Ivan Jeník.
Haničincovi sedly role drsného a věčně zachmuřeného chlapíka
Herec Petr Haničinec proslul chlapskými rolemi a také hlasovým rejstříkem, který našel uplatnění v dabingu. Zahrál si v seriálech Dobrá voda či Žena za pultem, propůjčil hlas inspektorovi Colombovi či koktavému císaři Claudiovi. Po 50 letech v branži se před třemi lety rozhodl, že kvůli zdravotním problémům ukončí kariéru.Život pardubického rodáka změnila v prosinci 1995 vážná řetězová havárie na dálnici D1 u Humpolce. Dva měsíce herec strávil v bezvědomí, zažil klinickou smrt a jeho uzdravení se rovnalo téměř zázraku. V posledním desetiletí se toho ale na Haničince sesypalo víc - mrtvice, cukrovka, operace tlustého střeva, smrt první ženy Štěpánky i tragické úmrtí vnučky Alice. Bojoval také s vleklými depresemi, které se snažil zmírňovat pobytem v okolní přírodě či s vnoučaty.
Haničinec, který se narodil 15. září 1930, vystudoval konzervatoř (v průběhu studia se z ní stala DAMU). Působil v Pardubicích a poté v Praze. Zde získal angažmá v Divadle E. F. Buriana, Divadle S. K. Neumanna, Divadle na Vinohradech a poté Na Fidlovačce. Na scéně ztvárnil nejrůznější charaktery, za jednu ze svých životních rolí považoval Mefista ve Faustovi (1976). "Bylo to tři tisíce pět set veršů, učení mi šlo pomalu, ale nakonec mi zůstaly v hlavě dodnes," řekl herec.
Na divadelních prknech ztvárnil rovněž Pabla v Komu zvoní hrana nebo Krále Krysu. V paměti diváků zůstanou i jeho výkony v seriálech a inscenacích F. L. Věk, Synové a dcery Jakuba Skláře, Cirkus Humberto, Kronika žhavého léta, Horká zima, Svítalo celou noc, Kotva u přívozu nebo Ubohý pan Kufalt. Nejvíce dopisů od ctitelek však Haničinec dostal, když natočil seriál o koních Dobrá voda a "samoobslužnou" Ženu za pultem.
Haničinec miloval lesy, dobré jídlo a knihy Oty Pavla nebo Tomáše Garrigua Masaryka. Také ženy zaujímaly podstatné místo v jeho životě. Se čtvrtou manželkou, zlatnicí Radkou, žil přes 20 let. Jeho předchozími partnerkami byly herečky Štěpánka Haničincová (měli spolu dceru Alexandru), představitelka princezny se zlatou hvědou Marie Kyselková (syn Ondřej) a někdejší rozhlasová moderátorka Eva Kopecká. Herecké geny po něm podědili i jeho vnuci Vojtěch a Kryštof.
Ve své kariéře se Haničinec dočkal několika ocenění. Za práci v dabingu získal v roce 1995 Cenu Františka Filipovského, o rok později Křišťálovou růži za poezii a v roce 2000 byl vyznamenán Cenou Senior Prix za celoživotní práci.
