„Pardubický Grand Festival smíchu je velmi záslužnou divadelní přehlídkou. V době, kdy je opravdu potřeba se trochu pobavit, musí týden smíchu blahodárně působit na celé Pardubice a okolí. Je tu hodně znát, že si za těch deset let festival našel své diváky a že zde je skutečně kulturní, krásně vychované publikum, které dovede rozeznat šmíru a ocení kvalitní tituly,“ konstatoval herec Michal Dlouhý.

Ten v pondělí večer zazářil ve Východočeském divadle v první soutěžní komedii festivalu. Tou byla velmi zdařilá inscenace pražského Švandova divadla na Smíchově nazvaná Kdo je tady ředitel?.

„Je to vynikající text dánského autora Larse von Triera, který vychází z jeho stejnojmenného filmu. Já jsem se jím nechtěl nechat ovlivnit, proto jsem se na něj díval až po naší divadelní premiéře. Má trochu jiný nádech. Na jevišti je text trošku víc jadrnější, ještě navíc to moje šílené podání, takže i humor v tomto příběhu vyznívá kapku jinak než ve filmu, kde je větší důraz kladen na geniální mimickou práci. Je tam víc věcí napsáno skrytým písmem mezi řádky, což film umožňuje mnohem lépe než divadlo,“ prohlásil představitel titulní role „ředitele“ Kristoffera.

„Na naše kapku extrémní pojetí máme zaplaťpánbůh především kladné ohlasy, ale samozřejmě jsme slyšeli i takové reakce typu ,Ježíšmarjá, co to na tom jevišti dělají’. Dokonce mi i jeden divák přímo na webu Švandova divadla vytkl mé předimenzované podání, ale na závěr dodal, že se mu představení hodně líbilo. Takže ve finále snad udoláme i ty, co toto pojetí kritizují,“ pousmál se Michal Dlouhý, jehož výkon byl obdivuhodný nejen z umělecké stránky. Jako již tradičně je jeho ztělesnění postavy fiktivního ředitele firmy fyzicky hodně náročné.
„Už mockrát jsem to probíral s mými kolegy či přáteli, ale já to prostě jinak neumím. Vždycky se do role hodně obuji, což mi občas vyčítají i někteří kritici, že je to trochu přes moc. Osobně se ale snažím dávat roli všechno, tak to prostě cítím a pokud mi vyloženě režisér neřekne, že to je opravdu až příliš, tak to tam nechám a zatím to vychází. Důležitý je divák a ten se baví,“ pokračoval známý herec, který se prý na pardubickou divadelní přehlídku těšil.

„Na druhou stranu jsme si byli vědomi toho, že to tu nebudeme mít jednoduché. Loni jsme zde získali Cenu odborné poroty, tak jsme se snažili hrát tak, abychom toto uznání alespoň trochu obhájili,“ vyjádřil se Michal Dlouhý.

„Letos jsme měli alespoň výhodu v tom, že jsme soutěžní přehlídku otevírali. Diváci byli na festival natěšení. Jsem přesvědčen o tom, že jsme snad odstartovali dobře. Alespoň to tak vypadalo, že se naše představení publiku líbilo. Počítám s tím, že ti, co přijdou po nás, budou mít výchozí situaci maličko horší,“ pokračoval s šibalským výrazem ve tváři oblíbený herec.
A o čem vlastně příběh Kdo je tady ředitel? pojednává?

Ravn (Kamil Halbich) je ředitelem a zároveň majitelem úspěšné dánské firmy, což ovšem před svými kolegy skrývá. Již deset let se vydává za pouhého řadového zaměstnance. Všechna nepopulární rozhodnutí tak může svést na vymyšleného ředitele, kterého nikdo nikdy neviděl. Až nyní, když chce firmu prodat, je nutné najít někoho, kdo ředitele sehraje, protože šéf islandské firmy Finnur (Alexej Pyš〜ko), jež má o Ravnovu společnost zájem, trvá na uzavření kontraktu jen s ředitelem firmy.

A kdo je pro takovou roli lepší než neznámý a všemi podceňovaný herec? Kristoffer (Michal Dlouhý) se role rád ujme a jeho nadšení roste s přibývajícími úkoly. Ovšem záhy se ukáže, že nic není tak jednoduché, jak se na počátku zdálo…

„Severská tematika a tvorba mě teď docela pronásleduje. S bratrem Vladimírem hraji Chválu bláznovství, což je norská hra, Kdo je tady ředitel? je dánský titul, nyní s režisérem Danielem Hrbkem ve Švandově divadla chystáme další severský kus – norský Kurz negativního myšlení, což byl rovněž krásný film a určitě bude hodně těžké ho převést na jeviště,“ sdělil Michal Dlouhý. „Severská tvorba je syrová, jasná. To je pro nás, co žijeme v srdci Evropy, občerstvující, alespoň pro mě určitě. Zároveň si ze sebe dokážou Seveřané udělat legraci, přestože tam mají tmu, deprese a podle statistik i nejvíce sebevražd,“ pravil Michal Dlouhý, který si pochvaloval spolupráci s celým týmem Švandova divadla.

„Díky tomu, že jsem na volné noze, tak než podepíšu smlouvu a kývnu na spolupráci, vím, kdo v té inscenaci bude hrát. Pokud by v ní byl někdo, kdo by mi vyloženě neseděl, tak se můžu s režisérem dohodnout, že to raději dělat nebudu, protože by se to pak mohlo odrazit na celkovém výsledku. Proto už řadu let dávám důraz na tým, který byl v tomto případě geniální. Atmosféra během zkoušek byla báječná, panovala velká sranda. Člověka pak práce baví. Bylo vidět, že každý na tomto titulu pracuje s velkou chutí. To je slušný základ toho, že by celé představení mohlo dobře dopadnout,“ sdělil v rozhovoru pro Deník známý herec, který se na jevišti potkal i s představitelem svérázného islandského ředitele Alexejem Pyškem.

Zvláštností jeho role je to, že celé představení mluví islandsky. „Bylo hodně těžké se roli naučit, ale snad se mi to jakžtakž povedlo. Hra mě zaujala hlavně proto, že je to veliká komedie, ale když se nad ní člověk zamyslí, tak zjistí, že je vlastně také děsuplná a hodně aktuální,“ pravil Alexej Pyško, jenž hodně kvitoval reakce pardubického publika.

„Je vidět, že je tu výborně vychované obecenstvo. A i tento festival je moc dobrý nápad. Pardubické přehlídky jsem se už v minulosti zúčastnil s libereckou činohrou. Je fajn, když se ocení kvalitní komedie, protože dnes se některé dělají tak trošičku na koleně, což je škoda. Je to dáno asi tím, že u nás je tento žánr možná stále ještě trochu podceňovaný,“ uzavřel Alexej Pyško.