Při pátečním koncertě zpěváka Michala Hrůzy v hudebním klubu Žlutý pes už nelétaly na pódium kelímky od piva, jako při jeho zatím posledním pardubickém vystoupení na Žlutém festu.

Kapka nostalgie

Bývalý frontman známé pardubické skupiny Ready Kirken se u „Žluťáka“ představil se svou novou Kapelou Hrůzy.

Z pohledu některých fanoušků to sice nebyl takový odvaz jako za „zlaté kirkenovské éry“, ale určitě šlo o solidně odehranou „štaci“. Kvalitní Hrůzův pěvecký výkon i profesionálně odvedenou práci muzikantů, mezi nimiž vyční〜val mimořádný projev pardubického kytaristy Aleše Březiny alias a.m. almely, publikum náležitě ocenilo.

„Myslím, že pardubický koncert byl skvělý. Jsme rádi, že se lidem líbil a že bylo plno. Nám se hrálo bezvadně,“ konstatoval Michal Hrůza.
„Samozřejmě jsem cítil kapku nostalgie, vždyť jsem u ,Žluťáka’ v roce 1993 začínal. Podle mého názoru je to jeden z nejlepších klubů v republice, který má výborné zázemí, pódium a je zde i kvalitní zvuk,“ poznamenal známý zpěvák, který se prý do Pardubic těšil.
„Někdy mám před koncertem tady trochu trému, ale tentokrát jsem ji necítil. Na〜opak jsem měl podvědomě pocit, že to tu dobře dopadne. Jsem šťastný, že to opravdu vyšlo,“ sdělil Michal Hrůza.

„Pardubice jsou mým druhým domovem,“ prohlásil kumštýř, jenž u Žlutého psa zahrál jak pecky ze své „kirkenovské“ éry, tak i novinky, které složil po nečekaném vyhazovu z této formace.

Šlo například o hitovky Černý brejle, Je v mý hlavě, Poslední dobou, Krasohled, Moje malá, Winston Smith, Druhý já a Dlouhý večery (ty věnoval svému kamarádovi z Rosic nad Labem, kde prý „občas dlouhý večery jsou“), ale i skladby Bílá velryba, Jsi má baletka, co tančí, Kovbojská (poslaná přátelům z Hlinska, kteří prý do Pardubic přijeli na koních a nechali je zaparkované venku před klubem), Sbohem a šáteček či Déšť.
„Sám nerozlišuji písničky, které vznikly v době před nebo po Ready Kirken. Všechno to jsou moje pecky, které přišly na svět buď tehdy, nebo teď a doufám, že vzniknou i nějaké další,“ pravil Michal Hrůza.

„Nové písničky nás baví proto, že jsou nové, ale zároveň se nechci vzdát ani těch starých. Baví mě, když je lidé znají a myslím, že si je prostě zaslouží slyšet,“ je přesvědčen bývalý člen Ready Kirken.

A co „Kirkeni“?

„Myslím, že téma mého vyhazovu z této kapely je už překonané. Třeba v pátek jsem mluvil s kytaristou Ready Kirken Zdeňkem Ceralem. To byl jediný člověk, který je pro mě z mé bývalé skupiny důležitý, protože jsem s ním Ready Kirken zakládal. Jsem rád, že jsme si spolu všechno vyříkali a jsme už v podstatě za dobře. Je vidět, že čas naše někdejší horké emoce zchladil. Spoustu věcí jsme si vysvětlili a zjistili, že řada z nich byla omyl či nedorozumění. Ke zbylým dvěma členům současné sestavy Ready Kirken – baskytaristovi Ondřeji Heroldovi a bubeníkovi Adamu Jánošíkovi – nemám v podstatě žádný vztah,“ vysvětlil Michal Hrůza.

„Zdeňka Cerala jsem dokonce na můj pardubický koncert zval. On na mé pozvání reagoval, že by rád přišel, ale že zrovna s Ready Kirken někde hrají,“ pokračoval zpěvák, který se den před pardubickým vystoupením zúčastnil slavnostního předávání Výročních cen Akademie populární hudby Anděl 2007 v pražské O2 (dříve Sazka) Aréně.

Hrůza se totiž i díky své Bílé velrybě katapultoval nikoliv do hlubin Laptěvů, jak zpívá v této vypalovačce, ale těsně pod vrchol Andělů. Akademici ho totiž zařadili mezi tři nejlépe hodnocené zpěváky tuzemské hudební scény. „To bylo pro mě trochu překvapení, ale pochopitelně příjemné. Spíše jsem tajně doufal, že bych mohl být nominován v kategorii Album roku,“ svěřil se Deníku Michal Hrůza.
Více informací včetně videa: www.pardubicky.denik.cz.hruza