Hudebníci se v síni s velkým umem chopili houslí, violoncella, basy a usedli dokonce i za cembalo a varhany.
Soubor po chvíli doplnil i vzácný host – významný český jazzový hudebník, multiinstrumentalista, skladatel ale také vtipný bavič Jiří Stivín, na pozdrav „zamrkajíc“ svou pověstnou čepicí.

V první půli koncertu byly zahrány skladby Divertimento D dur KV 136 od Wolfganga Amadeuse Mozarta, Koncert d moll pro housle, flétnu, smyčce a cembalo BWV 1060 od Johanna Sebastiana Bacha, ve kterém byl v čele Jiřímu Stivínovi důstojným partnerem vynikající houslista Vít Chudý. Poslední skladbou před přestávkou byl Koncert C dur pro zobcovou flétnu, smyčce a cembalo RV 443.

Druhá část koncertu po přestávce byla ve znamení „quodlibet“, tedy hudby kombinované jak je libo, což byla vysloveně Stivínova parketa, na které se ukázaly jeho geniální improvizátorské schopnosti, kvalitně doprovázené hudebním souborem. Jiří Stivín zde předvedl nečekané přechody mezi různými skladbami, které hrál mnohdy i na dvě zobcové flétny současně, což chvílemi stíhal dokonce i hraním pomocí svých nozder. Závěr pak patřil jeho příčné flétně a vtipnému minikurzu „jak se na flétnu hrát nemá“.

S obecenstvem se nakonec Jiří Stivín rozloučil znělkou z večerníčku. Za nevšední hudební zážitek se poté posluchači odměnili muzikantům dokonce potleskem ve stoje, který si to za svůj přednes opravdu zasloužili.