Eddie a Iri se právě vzali a na líbánky odjeli do luxusního hotelového apartmá poblíž přímořského města Hull, kde oba žijí. Kromě starostí čerstvých novomanželů ukazuje Beanova hra tento pár také v den jejich stříbrné svatby a poté znovu za dalších zhruba dvacet let. Jak moc se během let změnil jejich vztah a také pohled na život?

Až na věky je hra s poněkud neobvyklou strukturou. Všechna tři setkání se totiž na jevišti odehrávají současně a vzájemně se prolínají. Výraznější pointy sice tento formát nepřináší, ale zlepšuje dynamiku děje, protože v žádné ze tří časových rovin nezůstává zbytečně dlouho.

Beanův text (v povedeném překladu Pavla Dominika) spadá do kategorie komediálních her, které by ale neměly pouze pobavit. Lipusova inscenace ovšem nemá jasné směřování – pro výraznější komický účinek ji schází větší míra nadsázky, vážnější rovina rozpadu jednoho vztahu je zase narušována zbytnými odbočkami, jako je detektivní intermezzo s požárem skladu. Inscenaci by pomohlo prokrácení a odstranění přestávky, která přichází nesmyslně v půlce dialogu dvou postav. Divácké atraktivitě hry příliš nepomáhá ani celkem velké zaměření na britské reálie, konkrétně problémy rybářského průmyslu v Hullu.

Herecké trojice

Pro diváka bude na inscenaci patrně nejzajímavější sledovat, jak si dvě herecké trojice poradily se ztvárněním hlavních postav. Iri je v podání Štěpánky Fingerhutové nezkušenou dívkou, která je z domova zvyklá na patriarchální rodinný vzor, plány do budoucnosti tedy příliš nemá. Petra Janečková hraje Renku jako vzdělanou ženu, která ale stále hledá své místo ve světě, má velké plány, ale její vztah s Eddiem už pomalu vyhasíná. Zdena Bittlová naopak přivádí na scénu ženu, která je cílevědomá, sebejistá, ale stále v ní zbyl ještě plamínek vášně k jejímu manželovi, s nímž už mnoho let nežije.

Mladého Eddieho ztvárnil Josef Láska jako snílka, který si plánuje růžovou budoucnost a přes nevinné vzezření se nebojí jít tvrdě za svým. To potvrzuje i pojetí Josefa Pejchala, jehož Eddie je vystresovaný neúspěchy, manželčinou nevěrou, ale stále ještě věří, že může uspět, jak si naplánoval. Eddieho v závěrečné životní etapě ztvárňuje hostující Ladislav Frej jako ironického glosátora unaveného životem se sklonem k přepjatým gestům. Herecký bard dokáže velmi dobře dávkovat Eddieho ironii a životní zklamání, při premiéře měl ovšem Frej zřetelné potíže s textem.

Právě známá herecká tvář může nalákat na Až na věky řadu diváků, jinak se mezi inscenacemi letošní sezony najdou výrazně povedenější kousky.

Hodnocení Deníku: 50%