Jedna návštěva třikrát jinak. A pokaždé bez pointy

Slavný astrofyzik Hubert se svou manželkou Ines vyrazí na návštěvu ke svému méně slavnému kolegovi Henrimu. Ten ovšem společně s manželkou Soňou očekával návštěvu o den později. Diváci celou ne příliš podařenou večeři uvidí ve třech verzích, přičemž základní parametry se nijak nemění. Proměňuje se jen nálada jednotlivých účastníků, množství vypitého alkoholu a další drobnosti.

Nová inscenace pardubického divadla má zajímavou formu, která ale bohužel příliš nefunguje. Jednotlivým variantám totiž chybí výraznější pointa. Problém je už v samotném textu, který je nezřetelně rozkročen mezi komedií a vážným dramatem. Divák se sice na několika místech zasměje, ale dialogy nejsou ani zdaleka tak zábavné jako v nejslavnější hře Yasminy Rezy Bůh masakru.

Pardubickému divákovi může hra (i svým obsazením) připomenout jinou inscenaci z repertoáru VČD – drama Kdo se bojí Virginie Woolfové? Ovšem Albeeho hra jde až na dřeň, odhaluje charaktery postav a závěr má očistný účinek. Oproti tomu spory postav ve hře Třikrát život vyznívají spíše banálně a žádnou katarzi nepřinášejí.

NA MALOU SCÉNU

Hraje se na asepticky bílé scéně, která obsahuje jen ten nejnutnější mobiliář a jejíž autorkou je Kateřina Baranowska. Člověka při pohledu na minimální využití jeviště nutně musí napadnout, že by se inscenace mnohem víc hodila na Malou scénu ve dvoře.

Z herců se tentokrát asi nejvíce daří Jindře Janouškové, které dokázala lehce afektovanou Ines podat srozumitelně jako nedoceněnou ženu, která trpí neustálými uštěpačnými poznámkami ze strany manžela. Vtipná je i její opilecká etuda. Jiřímu Kalužnému se v roli Huberta Finidoriho bohužel nepodařilo do postavy vložit nadutost astrofyzikální celebrity a přehlíživý postoj k ostatním postavám, jeho Hubert působí až příliš dobrácky. Ani Martina Sikorová nebyla do role cynické hostitelky, která neustále okřikuje své dítě a flirtuje během návštěvy s Finidorim, úplně přesně typově obsazena. Josef Pejchal jako Henri je asi nejtvárnější postavou – v jednotlivých verzích nepovedené návštěvy se jeho charakter nejvíce proměňuje. Od neúspěšného vědce plazícího se před slavnějším kolegou doslova po kolenou až k zasmušilému melancholikovi.

Třikrát život nabízí některé úsměvné momenty, jako celek ovšem inscenace režiséra Milana Schejbala příliš nefunguje.