Populární hudební letka Mig 21 zavítala do jičínského Masarykova divadla. Při této příležitosti jsme si s jejím zpěvákem Jiřím Macháčkem převážně nevážně povídali hlavně o vztahu oblíbené partičky k východočeskému městu pohádky.

Proslýchá se, že nejoblíbenějšími pohádkovými postavami kapely Mig 21 jsou jičínský loupežník Rumcajs, jeho žena Manka a jejich syn Cipísek. Co je na tom pravdy, že dost často si na tuto rodinku známou z televizních Večerníčků v kapele hrajete?
Nevím, jak to Deník zjistil, ale je to tak.

Jak to běžně vypadá?
Manku hraje náš trumpetista Pavel Hrdlička. Je to postava, které on jako jediné rozumí. Ostatní postavy nechápe. Rumcajse začal hrát Rastislav Uhrík, protože je mu fyzicky nejpodobnější a nevadí mu, že ani on své postavě nerozumí.

Používá stejné zbraně jako Rumcajs?
Ne. Místo bambitky má basovou kytaru.

A jak je to s Cipískem?
Toho od vzniku naší kapely vždycky ztvárňoval náš bubeník Honza Hladík. To se nemění. A to nejen proto, že je nejmladším členem skupiny Mig 21. On i intelektuálně zamrzl, podobně jako Cipisek, asi tak v 8 letech. Nedostal se vývojově dál a ať se hraje jakákoliv hra, tak vždycky ztvárňuje hendikepované, nejmladší nebo děti.

Vy osobně v těchto příbězích máte nějakou roli?
Já to celé většinou jenom z dálky režíruji. A vždycky, když dojde na díl, v němž vystupuje sládek Kule, tak ho hraji. To jsem si vymínil.

Také se o vás říká, že jste v lese Řáholci dost často objímali stromy. Pokračuje i tato tradice?
Když jedeme do 20 kilometrů kolem Jičína, tak se vždycky v Řáholci zastavíme a objímáme tam stromy. Až na klávesistu Mateje Benka, který má alergii na přírodu.

Jak se to projevuje?
To se projevuje tak, že například u benzinové pumpy nevystoupí, když svítí sluníčko. Pokud nemá průjem. On prakticky vůbec nevychází na denní světlo.

A s čerstvým vzduchem to má jak?
S čerstvým vzduchem zatím problém nemá. Protože dosud neví, že by ho mohl mít. Až to zjistí, třeba po přečtení tohoto rozhovoru, tak se to ale určitě stane.

Jak vaše objímání stromů v Řáholci probíhá?
Podle tloušťky.

Koho? Stromů nebo kapely?
Stromů i kapely. Nebudeme si nic nalhávat, ne každý z kapely obejme každý strom. Proto někdo volí objímání keřů. Nebo obyčejný pařez. Tím ale fixluje. Dělá, že objímá strom, který už je poražený.

A jaký je pak rozdíl v emocích, když objímáte v Řáholci stromy či pařezy?
Třeba u Pavla Hrdličky je to jedno. Ten ani nepozná, jestli objímá opravdový strom nebo stojí nad pařezem. Ten už je dál. Jakmile vstoupí do lesa, tak ho chytne stav, kterému se v chemii říká excitovaný stav prvku. A my se pak bojíme, aby se vrátil.

Co děláte pro to, aby se to povedlo?
No, našlapujeme potichu.

Z Řáholce údajně pocházejí i různé postavy z vašich písní, například vyplašený zajíc ze skladby Slepic pírka.
Ano. To byl řáholecký zajíc, který tu původně žil. My na něj nezapomínáme. Vždycky, když si hrajeme na Rumcajse, Manku a Cipíska, začínáme scénou s vyplašeným zajícem.

A toho hraje kdo?
To je oblíbená role kytaristy Tomáše Poláka.

A co ho nejvíc vyplaší?
Hodně velký křik a dupot. A hlavně leknutí. On to vyplašení nesmí čekat. Tomáš Polák není herec, který by byl schopný zahrát vyplašení na režijní pokyn. Proto tam je vždycky improvizace. On se vyplaší, vypadne ze scény a my pak můžeme začít hrát.

A uvažovali jste o tom, že byste toto divadlo někdy zahráli veřejně?
Určitě ne. Po dvaceti minutách se mezi Rumcajsem a Mankou rozpoutá erotické peklo. A to ani dospělý, natož pak dětský divák nesmí vidět. Někdy to nezvládneme dokonce ani my a po dvacáté minutě musí často zaskakovat kluci od zvuku a světel.

Mohlo by vás zajímat: Uvěznění bahnem. Stavba obchvatu Nové Paky odřízla rodinu od světa

Zdroj: Deník/Kateřina Chládková