Platonické dobrodružství, které prožili Kristian a Zuzana v podání Oldřicha Nového a Adiny Mandlové v Orient baru v komedii Kristian, vstoupilo do filmových čítanek. Ve čtvrtek se snímek Martina Friče z roku 1939 vrací po dlouhých dekádách znovu do kin - ve zrestaurované verzi. Dnes už legendární příběh si naše babičky i matky pravidelně pouštějí na televizních obrazovkách, ve své době ale neměl právě na růžích ustláno.

Moc snobský!

Jak poznamenala během slavnostního uvedení filmová vědkyně Šárka Gmiterková, kritici i diváci vnímali snímek jako světový, tehdejšímu Filmovému poradnímu sboru (jenž působil do začátku protektorátu) se ale moc nezamlouval. A nejen proto, že šlo o adaptaci divadelní hry francouzského dramatika Yvana Noého.

Kdykoliv Nový s Mandlovou při natáčení filmu Kristian kráčeli vedle sebe, kladli technici herci pod nohy cihly, aby byl vyšší než ona:

Film se jim zdál příliš snobský a mondénní a poukazovali na to, že není dostatečně „vlastenecký“. Mezi jeho odpůrci byl například režisér Václav Binovec proslulý tím, že kolaboroval s nacisty a dokonce udával některé své kolegy.

Kostýmy od Podolské

Díky svému hereckému obsazení a skvělým dialogům však okouzloval početné diváky. Bezpochyby i proto, že se snadno ztotožnili s ústředním hrdinou - úředníčkem Aloisem Novákem, který si jeden večer v měsíci dopřává v luxusním Orient baru elegantní převlek svůdce Kristiana, aby v klíčovém okamžiku okouzlené dívce navždy zmizel. Když Oldřich Nový pronášel své „zavřete oči, odcházím“, fanynky v kinech se dojímaly nad jeho noblesou a slovní fantazií.

| Video: Youtube

Původně byl ale film v lecčems jiný. Například se měl jmenovat Vítězný Alfons – podle skutečného jména ústřední mužské postavy. Režisér Frič nechtěl obsadit Adinu Mandlovou, to Oldřich Nový si ji prosadil. A dlužno říct, že postavu Zuzany sehrála výtečně. Nemluvě o tom, že jí oslnivě bílá kožešina a další kostýmy, které se mimochodem šily v proslulém salónu Hany Podolské, náramně slušely. Upraven byl také konec, v němž původně nefigurovala do krásy proměněná Aloisova manželka v podání Nataši Gollové.

Jen pro ten dnešní den

Premiéra se konala sedm dní po začátku druhé světové války v pražském kině Lucerna. Martin Frič a Adina Mandlová dostali za Kristiana národní svatováclavskou cenu, která obnášela 5000 korun. Oldřich Nový ji nedostal s největší pravděpodobností proto, že jeho žena byla židovka. Velkou poklonu mu ale vysekla jeho kolegyně Adina.

„Teprve v Kristianovi našel poprvé uplatnění pro svůj elegantní a sofistikovaný zjev, ale hlavně pro svůj civilní a lidský projev v komických scénách. Byl senzační a hrát s ním byl ohromný požitek,“ shrnula Mandlová ve své knize Dneska už se tomu směju (1977). A na adresu ceny dodala: „Já jsem si o té poctě moc nemyslela, věděla jsem sice, že jsem nic nezkazila, ale každému jsem tvrdila, že moji cenu měla vlastně dostat paní Podolská, která mně pro Kristiana ušila všechny modely.“

Film se ihned po premiéře stal miláčkem publika a refrén ústřední písně z tvůrčí dílny Josefa Grusse a Slávy Nováčka „Jen pro ten dnešní den stojí za to žít, jen klid svůj tichý mít a víc po ničem netoužit“ okouzluje dodnes.

Máte-li aspoň trochu smysl pro nostalgii a staré časy, zkuste na Kristiana zajít. Zejména pokud jste ho nikdy neviděli. Kdo jiný vám dnes s tak zasněným pohledem z plátna řekne: „Nabízím vám vůni neočekávaného, odvahu k tomu, abyste si přála něco lepšího, než je průměrná láska nějakého Freda…“