Jaký je hlavní rozdíl ve spolupráci s německým a českým vydavatelstvím?
Myslím, že v současné době je to hlavně v komunikaci. V Čechách mám vše v bezprostřední blízkosti, tudíž můžu mít informace z první ruky, obratem se scházet s týmem a vše kontrolovat. Co se Německa týče, musím zkrátka mít větší důvěru v jejich práci a zápal. Do Berlína pak na schůzky dojíždím a vše potřebné denně domlouvám přes mail a telefon.

Jaké máte ohlasy na nový singl Enemy?
Od fanoušků jsou reakce vždy okamžitě a mám obrovskou radost, že se singl líbí, mám hrozně moc pozitivních ohlasů. Singl s klipem navíc uspěl i u kritiky, čehož si vážím. Rádiový feedback trvá déle, třeba i několik týdnů nebo měsíců. Ohlasy od lidí jsou pro mě ale vždycky nejcennější, lidé určují úspěch dané písničky.

V klipu jste si zkusila dvojroli, na kterou jste se připravovala i s pomocí herecké supervizorky. Jak ta příprava vypadala?
Začali jsme se scházet společně se supervizorkou a režisérem několik dní před natáčením a společně procházeli scénář scénu po scéně. Bavili jsme se o náladách, výrazu, gestikulaci a hlavně o autenticitě projevu – abych se do dané role vžila co nejlépe. Nikdy jsem nic podobného neabsolvovala, byla to skvělá zkušenost.

Klip je vaší výpovědí o zbytečném soupeření v hudební branži. Čím to podle vás je, že je zájem o „bezchybné“ hvězdy?
Myslím, že to je tak nějak odvěké téma. Lidé rádi následují „dokonalost“, ať už v líčení, oblékání či chování. Vždy jsme potřebovali k někomu vzhlížet, mít nějaký ten svůj idol. Já se peru s otázkou, zdali musí být nutně dokonalý a co to ta dokonalost vlastně vůbec je.

Osobně ve mně klip na první dobrou evokoval rozdíl v tom, že na pódiu působíte jako pravá rockerka s chraplavým hlasem a v civilním vystupování jako milá, slušná holka. Bylo i tohle záměrem klipu?
Přiznám se, že osobně jsem nad tím takhle nepřemýšlela, ačkoliv tenhle hlubší pohled několikrát na schůzkách padl. Já si ani na jedno ve skutečnosti nehraju. V soukromí jsem skutečně spíše stydlivý, tišší typ a na jevišti se ráda odvážu. Zkrátka to tak mám.

Na co se mohou fanoušci těšit na vaší připravované druhé desce?
Ráda bych slíbila větší autenticitu. Druhá deska se rýsuje daleko více autobiograficky, nežli ta předešlá. Obecně cítím, že se mi snadněji říká to, co chci právě zformulovat, a umím to lépe do hudby přenést. Neméně se soustředím také na vizuální stránku, protože chci vždycky nabídnout něco nového a poutavého, co lidi bude bavit a bude to něčím specifické.

Hit Hell.o se nejdříve těžko dostával do českých rádií, nakonec se ujal i v Evropě. Čekala jste takový úspěch?
Naopak. Úspěch Hell.o je velkou zásluhou i českých fanoušků, jelikož jsme ho s kapelou nejdříve hráli na živých koncertech a po obrovských ohlasech jsme song vybrali jako singl do rádií. Úspěch v Itálii byl pak pro mě zjištěním, že moje hudba dokáže oslovit lidi i za hranicemi. Hudbu se snažím dělat nejlépe, jak umím, a to, kam až mě zavedla, je úžasné.

Vaše kariéra šla ostatně prudce vzhůru. Získala jste pět Andělů, jste označována za jeden z největších talentů současné české hudby nebo dokonce za zjevení, vaše koncerty jsou obvykle vyprodané. Jak se mladý člověk vyrovnává s tak velkou popularitou?
Myslím, že velkou roli v tomhle hraje moje rodina a zázemí, ve kterém jsem vyrůstala. Nebyla jsem nikdy rozmazlená ani nějak zhýčkaná a moje máma mi vždy byla příkladem, že i narůstající popularita jde skloubit se skromností. Pořád je na čem pracovat, takže se řídím heslem „hlavně se z toho nepo…“

Před Pardubickým majálesem jste se potýkala s problémy s hlasivkami, o tom samém jste mluvila i loni na hradeckém festivalu Rock for People. Stává se vám to často kvůli tomu, že zpíváte chraplákem?
Určitě ne. Chraplák není nějaká určitá poloha hlasivek, do které se složitě soukám, pak si odkašlu a opět mluvím normálně. Je to moje přirozená barva hlasu při zpěvu. Hlasivky se namáhají také přirozeně, unaví se jako každý jiný sval. To se stává a naštěstí to zase rychle přechází.

Fanoušci z okolí Pardubic budou moci vidět vaše vystoupení i na festivalu Hrady CZ na Kunětické hoře. Mají pro vás letní festivaly nějaké specifické kouzlo, nebo upřednostňujete klubové turné?
Letní festivaly miluju. Je to možnost, jak procestovat spoustu míst a dělat při tom to, co vás baví ze všeho nejvíc. Oslovíte lidi, kteří o vaší muzice třeba ještě vůbec neví a neznají vás, a to je příjemná výzva. Festivaly mám skoro radši než dovolené (smích).

Máte před vystoupením nějaký rituál?
Před vystoupením se špatně na cokoli soustředím, bývám nervózní. Proto se nejraději jen nalíčím a obleču a pak už si třeba jen dělám hlasová cvičení. Maily, telefony a jiné vyřizování nechávám na potom.