„Pokud jsme zdraví a stále nám to hraje, bereme všechny štace. Je časem ověřené, že kšeft se nemá odmítat. Nevidím důvod, proč bychom to měli dělat tady, když jde o akci, která pomůže dobré věci. Ani chviličku jsme neváhali a pozvání tu zahrát okamžitě přijali,“ uvedl zpěvák František Nedvěd, který byl hlavní hvězdou druhého Charitativního folkového večera. Ten se uskutečnil v pátek večer v živanickém letním amfiteátru.

„Venkovní pracoviště mám rád, protože tam nejsou omezené prostory. Ale jinak si myslím, že je jedno, jestli člověk hraje venku nebo vevnitř. Záleží hlavně na tom, jací sedí lidé v publiku. A to v Živanicích bylo skvělé,“ konstatoval František Nedvěd, který na východě Čech vystoupil se svou skupinou Druhé podání.

„Mám strašně rád živé hraní. Nezáleží na tom, jestli je to v Praze, nějakém větším městě nebo naopak v menší obci. Několikrát jsme se přesvědčili o tom, že právě mimo Prahu se podaří zorganizovat akce, které by v Praze neměly takový ohlas,“ řekl František Nedvěd.

Populární umělec v Živanicích zahrál nejen své známé hity, jako například Neváhej a vejdi, Kočovní herci či Devatenáct, ale také zlidovělé písně ještě z dob společného působení se svým bratrem Janem. Ve směsici nestárnoucích „pecek“ tak areálem zněly například Stánky, Růže z papíru nebo Frankie Dlouhán.

„Na východě Čech hrajeme pravidelně každý rok v pardubickém Domě hudby. Letos to bude 21. prosince. Tento koncert vždy mívá úžasnou atmosféru, ale pozor na vstupenky, protože bývá dlouho dopředu vyprodaný,“ podotkl známý zpěvák a kytarista, jehož diváci nechtěli pustit z pódia.

„Když jsme přijeli do živanic, čekalo nás krásné uvítání. Od prvního stolu se ozvalo ,Ježíšikriste, hroby se otevřely’, od druhého bylo slyšet ,Už zase?’ a do toho všeho sedící spící František Nedvěd na jevišti. Kdyby ale Franta stál, tak by mu mohly přítomné dámy sahat tam, kam lázeňskému Františkovi. Jenže to by pak v něm mohly vybuchnout hormonální saze a bylo by po koncertě. Ale my také máme v kapele sošného Františka. Tím není nikdo jiný než František Zapadlo,“ konstatoval s úsměvem na rtech po příjezdu do živanického letního amfiteátru konferenciér nesmrtelné královéhradecké recesistické bandy zvané Lokálka Václav Souček.

„Živanice jsou pro nás neobyčejně příjemnou štací. Hráli jsme tu asi před třemi lety a přišla ukrutná živelní pohroma. Kdyby nebylo zdejších hasičů, kteří se místo zábavy převlékli do holínek, vzali rukavice a pily a šli nás zachránit, tak bychom tu asi bydleli dodnes. A to bych místním opravdu nepřál,“ žertoval konferenciér Lokálky. Ta byla jedním z hlavních lákadel druhého Charitativního folkového večera, jehož výtěžek míří na konto dětského oddělení pardubické nemocnice.

„Na všechny akce tohoto druhu musí každý normální člověk kývnout,“ poznamenal Václav Souček. „Nikdy nevíme, koho z nás může pobyt v nemocnici potkat. A na všechno, co se týká pomoci dětem, pochopitelně rádi slyšíme. Už mám vnoučata a kdybych věděl, jaké potěšení s nimi je, tak bych možná vynechal i svoje vlastní děti a rovnou bych si pořídil vnoučata,“ vtipkoval moderátor koncertů královéhradecké recesistické party.

„Kluky z Lokálky vystupovat ustavičně baví. Troufám si tvrdit, že je to na nich i vidět. Podle mého názoru je poznat, když někdo dělá muziku nebo kumšt vůbec jako koníčka či jen z povinnosti. Osobně však nikoho takového neznám a ani bych nechtěl znát,“ prohlásil Václav Souček, podle něhož se Lokálka do hudebního důchodu rozhodně nechystá.

„Musí jezdit i koně, které tahají pohřební vozy, tak proč by nemohla jezdit dál Lokálka,“ položil řečnickou otázku konferenciér kapely. „Mám ale pocit, že někde na třetím obzoru se chystá předvýběr hudby, kterou si budeme vzájemně hrát ve smutečních síních,“ dodal na závěr “mluvčí“ humoristického tělesa.