Jedním z hlavních lákadel letošního majálesu v Pardubicích byl koncert populární hudební letky Mig 21 v čele s jejím frontmanem Jiřím Macháčkem. Se známým umělcem jsme hovořili převážně nevážně nejen o této akci.

Jaký máte dojem z majálesu?
Je tu hodně děvčat.

Máte rád vysokoškoláky?

Mám. Ale hlavně vysokoškolačky, a to nejen ty. Miluji ženy, které už dostaly občanský průkaz, a to zejména proto, že láska s děvčaty nižšího věku je nelegální. Musím však zdůraznit, že v naší hudební skupině Mig 21 se v tomto ohledu neuzavíráme žádné věkové kategorii, rase, náboženství či sexuální orientaci.

A jaká byla v tomto směru nejkurióznější historka v kapele?
My si opravdu neklademe žádné hranice. Jeden z našich chlapců se dokonce pokoušel i o lamu, která jednou spala vedle našeho hotelu. Lama naštěstí přežila, hlavně díky vysokému plotu. Náš technik se jednou pokoušel o vlčáka. V tomto případě měl zase štěstí spíše on, že přežil, shodou okolností rovněž díky vysokému plotu. A zažili jsme i homosexuální pokusy, ale nevím, jestli se o nich mám ve vašem listě zmiňovat.

Zkuste to…
Basista trumpetistovi jednou doporučil, aby si dal na přirození kolečko pálivého salámu, což on odmítl s tím, že ho bude pálit přirození. Basista mu ale slíbil, že když to udělá, tak to kolečko pálivého salámu sní. To trumpetistu nějak zaujalo. Všechno pak proběhlo tak, jak mělo, ale přesné detaily opravdu neznám. Ze záchoda potom zbytek kapely slyšel jen zvolání „Au, au!“.

Pojďme raději dál, k novému filmu režiséra Jana Svěráka Kuky se vrací, kde jste originálním způsobem ztvárnil výrazně zápornou postavu. První reakce tvrdí, že to prý byl váš možná největší životní výkon…
Hodně za mě odehrála postavička, které jsem propůjčil svůj hlas. Ale když jsem ji pak viděl, tak se ukázalo, že vlastně trochu i svou podobu…

A vnímáme tuto roli skutečně jako jednu ze svých životních?
To rozhodně! Kuky se vrací je nepochybně nádherný film a věřím, že bude mít i odpovídající návštěvnost a diváci na něj budou rádi chodit.

Byla příprava na roli náročná?
Byla. Musel jsem si přečíst celý text, který moje postava ve filmu má.

A režisér Jan Svěrák vás nenutil, abyste se nějak speciálně připravovali, třeba že byste běhali po lese nebo sbírali materiály, třeba šišky?
Nás, co jsme pouze namlouvali hlasy postaviček, k tomu nenutil. On nám věřil, že k tomu nějakou metodou dojdeme sami. Ale pro splynutí s postavou jsme samozřejmě dělali ledacos. Co já vím, tak třeba kolega Ondřej Vetchý spal v koši plném žaludů a já denně snídal březovou kůru.

Co na to říkali vaši blízcí?

Oni už mě znají a vědí, že se na všechny mé projekty připravuji poměrně zodpovědně. Proto bych chtěl poděkovat všem mým příbuzným, kteří mi březovou kůru nosili a potom po mně ještě uklízeli byt.