Ten na motivy knihy Michala Šandy Blues 1890 – 1940 napsal domácí režisér Jiří Seydler.

Hudba a texty písní jsou z dílny Jiřího Šlupky Svěráka, jenž po boku Kristiny Jelínkové a Jiřího Kalužného v divadelní hříčce o osudech jednoho z nejvýznamnějších představitelů nejstarší bluesové generace Mississippi Bena i hraje.

„Moc se mi líbila knížka Michala Šandy a říkal jsem si, že by se z ní dalo něco udělat. Půjčil jsem ji Jirkovi Seydlerovi a on mi asi za tři neděle donesl hotový scénář. Tak se mu to zalíbilo. Pak jsem skládal písničky a začali jsme se o textu trochu dohadovat, což bylo dobře, protože nás to posunulo někam dál. Použil jsem dvě písničky, které jsem napsal už dříve, ale dohromady je jich tam šestnáct, většina jich vznikla nově. Pod jejich vlivem se trochu měnil děj a pod jeho vlivem zase písničky – tak, jak to má a musí být. Žánrově je to blues a všechno, co s ním souvisí. Je to černá muzika, hraná a zpívaná bílými herci,“ vzpomíná na zrod pozoruhodné inscenace Jiří Šlupka Svěrák.

Zítra ve stejný čas se pak v Městském divadle budou pardubičtí diváci loučit s inscenací Mariny Carr Maja, která od premiéry 19. května loňského roku dosáhla devatenácti repríz. Maju pohostinsky režíroval Michael Tarant, který do titulní role obsadil Jindru Janouškovou.
V příběhu mnoha velkých lásek a velké touhy dále hrají Zdena Bittlová, Lucie Štěpánková či Daniel Rous.

„Hra světoznámé irské dramatičky je plná tajemství a magické atmosféry. Její poetika se blíží magickému realismu, který sahá hluboko k pramenům lidského života a zobrazuje i to, co běžně nevidíme,“ sděluje dramaturgyně Jana Pithartová.

Režisér Michael Tarant dodává: „Především je to velmi dobrá hra s krásnými příležitostmi pro herečky, i pro herce a jejich prostřednictvím samozřejmě zážitek pro diváky. Maja je dramaturgická perla, malý dramaturgický skvost, navíc je v ní mnoho situací, které zažívá každý z nás. Jsou velmi silně inspirované každodenním životem. Autorka na jedné straně velmi výstižně líčí obyčejný život, který všichni žijeme. A na druhé straně, za tím vším vytváří další prostor pro fantazii, tajemství. To je na Maje zvláštní a krásné.“