RECENZE 70%Lukáš Dubský

Pražské Divadlo v Dlouhé je tradičním a rovněž velmi úspěšným účastníkem Grand Festivalů smíchu. Předchozích šest návštěv Pardubic vyneslo Dlouhé 12 festivalových cen a bez šance není ani s letošní Shakespearovou komedií Mnoho povyku pro nic.

Hlavní dějovou linií jsou eskapády kolem svatby Claudia a Héry, která je zmařena vinou pomluv. K tomu se přidává ještě pásmo zvláštních námluv mezi dvojicí rozených individualistů Benedikem a Beatricií. A do příběhu vstupují i přihlouplí strážníci, díky nimž nakonec zápletka paradoxně dospěje k šťastnému rozuzlení.

Režisérka Hana Burešová děj aktualizovala, nepřenesla ho ale do nějakého konkrétního období. Do bíla laděné kostýmy jsou časově nezařaditelné, postavy používají moderní mobilní telefony a místo z války se vracejí z turnaje v moderním pětiboji.
Děj se odehrává v italské Messině, honosné přímořské sídlo ukazuje, že se díváme do života místní honorace. U inscenací Divadla v Dlouhé je tradicí hojné využívání živé scénické hudby. Shakespearovská variace není výjimkou, ačkoliv tentokrát není hudba tak důležitým prvkem.

Nezvyklá láska

Režisérka se nejvíce zaměřila na nezvyklou lásku mezi Benedikem a Beatricií. Oba připomínají současné nezadané intelektuály, lásku a vážné vztahy zdánlivě odmítají. Je to však jen přetvářka, jakmile ucítí šanci na získání odpovídajícího partnera, odhodí masku a začnou se chovat přesně jako ti, které dosud kritizovali.

Díky bravurním hereckým výkonům Heleny Dvořákové a především Marka Němce je tato dějová linie jednoznačně nejzábavnější. Je to poznat především v první polovině představení, která je trochu mnohamluvná a má pomalejší rozjezd. A to právě až do okamžiku, než se začne rozvíjet příběh Benedika a Beatricie.

Nevydařená svatba a následná snaha o urovnání způsobeného povyku posunují děj, pásmo strážníků zase do inscenace vnáší lidový humor.

Hana Burešová opět dokázala ve starém textu nalézt mnoho současných situací. V některých případech je trochu škoda, že aktualizace a posun v uchopení jednotlivých postav nebyl úplně důsledný. Příkladem může být postava Dona Pedra (jako vždy vynikající Jan Vondráček), který při karnevalovém reji svádí Héru, po potvrzení sňatku se s ní zhulí marihuanou, ale v druhé části patří k těm, kteří nejvíce zpochybňují Héřinu čest. Je to ukázka pokrytectví Dona Pedra či jen režijní nedůslednost při domýšlení charakteru postavy?

Zábavné detaily

Nechybí ovšem ani spousta zábavných detailů, jako je třeba pes a děti pobíhající po jevišti nebo neustálý tik starého Antonia (Jiří Wohanka). Inscenace se navíc nebere příliš vážně, je inscenována v lehkém duchu. Zápletka s fingovanou smrtí Héry znamená jen kratičké zvážnění, na scénu se hned zase vrací bezstarostné veselí.

Hana Burešová často dokáže i v bujarých komediích diváka znejistit, mistrně se jí to povedlo třeba v inscenaci Škola základ života pomocí projekcí upomínajících na nástup druhé světové války a konec první republiky. Mnoho povyku pro nic ale končí tancem, postavy si užívají, stín pochybností na chystané svatbě neulpěl. Dle bouřlivého diváckého přijetí by inscenace Divadla v Dlouhé mohla promluvit i do boje o titul Komedie roku, za pozornost stojí i výkon Marka Němce.