„Na domácí půdě bychom to chtěli udělat opravdu dobře. Těšíme se na to,“ říká frontman kapely MICHAL „MÁRDI“ MAREDA.

Jak jste prožívali dobu, kdy nebylo možné hrát?

Byli jsme doma a psali jsme si v naší whatsappové skupině. Tedy mimo basáka Mejna, který tam nebyl. To začalo něco signalizovat. Ve druhé covidové pauze nám napsal, že si to rozmyslel a už nechce hrát.

Před několika lety už odešel, ale vrátil se. Teď je to definitivní?

Bylo z toho cítit, že je to jasné. Poprvé odešel kvůli tomu, že se přestěhoval do jižních Čech. Myslel si, že to nezvládne. Nakonec to vydržel ještě šest let. Ale jak se teď vše zastavilo, uvědomil si, kolik mu to bere energie. Chápu to. Musel řídit třeba 300 kilometrů, odehrát to a zase řídit.

close Michal 'Mardi' Mareda info Zdroj: DENÍK/Jiří Sejkora zoom_in Michal 'Mardi' Mareda Vaším novým basákem je Kryštof Mašek, který dosud hrál s Mekym Žbirkou. Jak tahle spolupráce vznikla?

Když Mejn poprvé odešel, hrál za něj Aleš Zenkl. Ale ten toho měl víc, takže za sebe měl záskok. Záskok za záskok. A to byl Kryštof. Když Mejn odešel definitivně, přemýšleli jsme, s kým se nám hrálo dobře. Vzpomněli jsme si na něj, ale mysleli jsme si, že od Žbirky neodejde. Plácali jsme se v tom asi 3 týdny, jméno za jménem, na ničem jsme se neshodli. Nakonec jsem mu zavolal, on se hrozně smál a řekl, že jde k nám. Za týden se naučil 50 písniček. Spousta věcí se zjednodušila. Jezdí sem na zkoušky a baví ho to. S Mej-nem už jsme skoro žádné zkoušky neměli, dělali jsme jen soustředění.

V sobotu fiXa hrála v Pardubicích, podívejte se na fotky:

Kryštof Mašek prý měl problém s tím, že nemáte před koncertem připravený playlist. Takže jste ho začali dělat?

Byl z toho trochu nervózní. Playlist jsem tedy ze začátku udělal, ale on nakonec řekl, že budeme hrát bez playlistu, ať je to se vším všudy. (smích)

Za tu dobu, co se nemohlo hrát, jste uspořádali poměrně dost online koncertů. Postupem času ale sledovanost klesala, nebylo to spíš demotivující?

Drželo nás to nad vodou. Řekli jsme si, že když se přihlásí tisíc lidí, tak to uděláme znovu. Ale už jsme je dělali jenom jednou za měsíc. A bylo to dobré. Vždycky někdo poslal nějaké peníze, tak jsme si je rozdělili.

A asi jste měli pocit, že je aspoň něco v pořádku, že můžete zase hrát.

Byli jsme rádi, že jsme si mohli zahrát. Když máte špatnou náladu, jdete si zaběhat. A tohle je taky taková fyzická aktivita a pročistí to mozek. Jak to bylo jednou za měsíc, ani nebyly žádné ponorky. Když se jedou čtyři koncerty za sebou, už jsou všichni v lobotomii. (smích)

Letos jste první koncert odehráli v Praze pro lidi v autech. Jaké to bylo?

Super. Už tam byli lidi. Někteří to nevydrželi, vylezli z aut a začali skákat. Hrálo se na velké stagi s velkým aparátem. Všechno jsme tam slyšeli. Ne jako na našich mikrobednách při onlinech. Měli jsme zvukaře, nemuseli jsme zapojovat žádný telefon, který pořád padal. Byl to koncert se vším všudy.

Loni to bylo v Pardubicích opačně, hráli jste zavření v jakémsi vozítku, zatímco lidi kolem vás volně tančili. To musel být taky bizár.

To vymyslel Rock for People, hrálo se jako živý jukebox. Bylo hrozné vedro, byli jsme na sebe namačkaní, ale viděli jsme lidi, co tam vyvádějí. Jednou to bylo fajn, ale desetkrát bych to nechtěl.

V sobotu pořádáte San Piego Fest. Je to pro vás takové světlo na konci tunelu, že začíná doba koncertů?

Jsme za to rádi. Ale proběhlo to tak, že nebylo nic a najednou bylo všechno. I velké kapely, které loni v létě zůstaly doma, vylezly. Je velká konkurence.

A jeden koronavirový rozhovor…

Předpokládám, že ta konkurence je velká proto, že kvůli vládním opatřením nejsou velké festivaly, kam by přijelo víc kapel. Každá má svoje koncerty.

Je to tak. Dřív byly v Pardubicích přes léto Hrady CZ a Létofest. Ale teď je každý víkend něco, lidi mají velký výběr a rozhodují se až těsně před tím. Záleží na počasí, ale taky se bojí koupit si lístek, protože nikdo nikdy neví, kdy se to zase všechno zavře. Už jsem viděl i to, že jedna kapela lidem nabízela, že se mohou před koncertem proletět vrtulníkem. Je to velký boj.

Na San Piego Festu vystoupí i Ivan Mládek. To je dost zvláštní kombinace.

Chtěli jsme, aby to mělo úroveň. Přemýšleli jsme o nějakém hostovi. Při jednom rozhovoru jsem měl uvést 10 umělců, kteří mě nějak iniciovali v hudbě. Uvědomil jsem si, že na první koncert v 6 letech jsem šel na Ivana Mládka. Je to borec. Hrozně ho respektujeme. Když tady byla Metallica, vybírala nějakou českou kapelu, jejíž písničku chtěla zahrát. Dostali na výběr Lucii, Kabát a ze srandy Ivana Mládka. A co si vybrala Metallica?

Jožina z bažin.

Neomylně. Mládek suverénně zvítězil. (smích) Pro nás je to pocta, že tady zahraje.

Letos jste vydali novou „country“ desku. Jde o vaše hity ve formě k táboráku. Jak vás to vůbec napadlo?

V nejtěžším lockdownu jsem si dělal takové záchytné body. Jednou za dva dny jsem nahrál písničku na španělku a dal ji na Youtube. Hodně lidí mi tam psalo, že by to chtěli poslouchat na Spotify a dalších službách. Ale bylo to nahrané jen na mobil. Shodou okolností tu vzniklo malé studie našeho kamaráda Romana Pachovského a nabídl mi, ať si tam zahraju. Nahrál jsem asi 15 písniček. Nic za to nechtěl. A zjistil jsem, že můžu hrát sám, což je podle mě to nejtěžší. Takže jsem aspoň věděl, že když budou koncerty jen pro 50 lidí, budu moct jezdit sám. (smích)