Nutno říct, že bohatou. Historické prameny uvádějí, že čtyři z jeho dvaceti dětí se staly hudebníky.

S velkou dávkou nadsázky řečeno jich je pět. Český houslový virtuos Pavel Šporcl přijal jeho dílo za vlastní. A vyrazil na turné s názvem Bacha na Šporcla. Druhou jeho zastávkou se staly Pardubice.
„Bachovu hudbu považuji za zázrak. Mému srdci je velice blízká a dá se říci, že je pro mě stále zjevením," přiznává Pavel Šporcl.

A co by na kompliment odpověděl otec klasické hudby Johann Sebastian Bach, kdyby ještě žil? Možná toto.

„Pavel Šporcl je vynikající houslista. Podobně jako můj tatínek. Připadá mi, že jsem sonáty a partity psal přímo pro něj. To on je zjevením."

Jak už to bývá u historických osobností většímu uznání se dostalo Bachovi až po jeho smrti. Výjimku netvoří ani Šporcl. Stalo se tak při příležitosti 330 let od narození jednoho z nejlepších skladatelů historie. Ne každý si na tvorbu německého hudebního génia troufne. Do rozsáhlejšího projektu se pustil naposledy před 45 lety Josef Suk mladší.

Teď ho tedy napodobil „ďábel" s modrými houslemi. Nástrojem, která má pouze čtyři struny a žádné pražce. O to, co je jednoduchý vzhledem, dohání náročností se na něj naučit hrát. Každý tón je pravdivý a zahrát part bez chyb vyžaduje obrovskou koncentraci a zručnost. Jinými slovy být virtuóz. A to Pavel Šporcl je.

Úžasný hudební sluch i cit pro nástroj prokázal zejména v první polovině koncertu, kdy dvě skladby odehrál sám. Ve druhé pak velel tělesu s názvem Czech Ensemble Baroque Orchestra.
Pavel Šporcl není jen geniální houslista. Hodně si zakládá také na vlastenectvím. Své vystoupení zahájil českou hymnou na mnoha způsobů.

„Jsem pyšný, že jsem Čech. Mám pocit, že se za to někteří lidé stydí. Vytrácí se národní hrdost. Proto se ji snažím na každém koncertu připomenout. Složil jsem variace, abych posílil češství. Ani nevím proč jsou tak složité, " směje se Pavel Šporcl.
Divákům se při poslechu nejhezčí české písně tajil dech, až se zapomněli postavit. Vše napravili po přídavku a Sukova síň se při potlesku vestoje otřásala . Na závěr zaznělo Air. Překvapivě od Bacha…