Na slavnostní zahájení pardubické části Febiofestu zavítal ve středu večer do kina Dukla také známý herec Václav Postránecký, který si v novém českém filmu Bobule zahrál postavu bodrého moravského vinaře.

„Bobule jsem viděl poprvé až v Pardubicích, protože jsem v den premiéry měl divadelní představení. Moje žena ho však už měla možnost spatřit dříve a byla z něj nadšená. Svěřila se mi, že to byl film, který ji po dlouhé době povznesl a potěšil. Prostě s ním strávila příjemné chvíle,“ řekl Deníku Václav Postránecký.

Roztomilý příběh, kde je i něco navíc

„Není to sice řachanda, že by diváci smíchy mlátili o přední sedadla, ale je to milý film, který má lidský rozměr. Nemá ambice udělat díru do světa, české kinematografie, ani nikomu do hlavy. Je to příběh, jenž v sobě kromě dialogů skrývá ještě něco. To se mi na něm líbí, že všechno tu není uloženo jen ve slovech. Jak tvrdil jeden moudrý spisovatel, psaní je zoufalá činnost pokusit se vyprávět příběhy symboly, pro které chybí slova. Film je něco podobného,“ konstatoval známý herec, který na nabídku účinkovat v tomto celovečerním debutu Tomáše Bařiny kývl, aniž by si dopředu přečetl scénář.
„Když jsem přijímal nabídku pana režiséra, bylo to ve chvíli, kdy měl v hlavě určitý záměr. Tehdy byl sice dost chaotický, ale protože už ho delší dobu znám a mám k němu hlubokou důvěru, jelikož je to člověk moudrý, duchaplný a rozvážný, věděl jsem, že žádnou blbost točit nebude. A jak jsem pak dostal do ruky scénář, velice mě potěšil,“ prozradil Václav Postránecký, který Tomáše Bařinu učil na FAMU práci s herci.
„Při natáčení se ke mně jako k pedagogovi nechoval,“ poznamenal herec, jehož postava bodrého vinaře a zároveň filmového otce Terezy Voříškové je velkým oživením Bobulí.

„Točili jsme ve vinných sklepích, kde všude kolem nás teklo víno. Možná i z toho důvodu se můj vztah k vínu ještě prohloubil. Bylo to v době burčáku, což je podoba vína, která je maximálně léčivá. Já tomu alespoň věřím, a proto jsem tento lék užíval, co to šlo,“ usmál se Václav Postránecký.
„Pokud játra dovolí, tak usrkávám víno. Dokud mi to pan doktor nezakázal, tak jsem pil úplně všechno, aniž bych cokoliv favorizoval. Měl jsem svá období – od tvrdého alkoholu až po pivo – ale teď na stará kolena mi zůstalo víno, protože je ušlechtilé. Jde o nápoj, který si vynucuje určitý rituál. Pivem se dá opít i z kelímku, což u vína moc nejde,“ pravil populární kumštýř při zahájení pardubického Febiofestu.

Dobrý film si diváky vždy najde

„Dobrý film si obecenstvo vždycky najde, ale každé jeho popostrčení k divákovi je fajn,“ podotkl Václav Postránecký, který do Pardubic pravidelně jezdí hrát divadlo.

„Je málo měst v republice, kde je tak skalní publikum jako to pardubické. Diváci jsou zde kultivovaní, vnímaví, je radost tady hrát,“ nechal se slyšet prezident Herecké asociace, který měl možnost spatřit i několik inscenací Východočeského divadla.

„Je tu velmi dobrý, vyrovnaný, vyladěný soubor. V minulosti jsem tu viděl například Šumaře na střeše či Ondinu a byl jsem přímo nadšený,“ vyjádřil se Václav Postránecký.