Na trojici abonentních večerů v Domě hudby dali posluchači jasně najevo, jak mají své hudební těleso a jeho promyšlenou dramaturgickou nabídku v oblibě.
Hned v úvodu možná mnohé přítomné překvapilo, že dveře do zákulisí a do předsálí zůstaly otevřené i po příchodu dirigenta. Nešlo však o opomenutí, nýbrž o zajímavé využití prostoru k provedení skladby amerického autora Charlese Ivese Nezodpovězená otázka. Ta nabízí zvláštní kontrast mezi příjemnou melodickou linkou smyčců na pódiu a neobvyklými, jakoby rušivými vstupy dechových nástrojů kdesi v pozadí.
Působivé dílko trvá pouze několik minut, ale zanechává velmi silný dojem. A nechce se ani věřit, že od jeho vzniku již uplynulo více než sto let…
Milou tradicí se v průběhu závěrečného koncertu sezony již stalo provedení skladby na přání posluchačů. Nad Mozartem a Antonínem Rejchou tentokrát „zvítězil“ Camille Saint-Saëns se Symfonií č. 2 a moll. Dobrá volba! Před několika dny zněla ve stejném sále v provedení hradeckých filharmoniků slavná Saint-Saënsova „Varhanní“, těm, kdo navštívili oba koncerty, se tedy nabídlo zajímavé srovnání. Bytostně romantické dílo poučeného francouzského tvůrce rozezněli pardubičtí hráči s plnou plasticitou a pod vedením Marko Ivanoviće se hravě přenesli přes všechny jeho polohy.
Úplný závěr pak nelze označit jinak než za velkolepý. Beethovenův houslový koncert D dur je veledílem, s nímž se poměřují sólisté už více než dvě stě let.
A je vždy zajímavé sledovat, jak si s ním dokáže poradit nejmladší generace. Vítězka loňské mezinárodní soutěže Pražského jara Marianna Vasiljeva má před sebou určitě skvělou budoucnost. Suverenita, s níž se do Beethovena pustila, doslova brala dech. Několikeré volání bravo bylo proto zcela oprávněné.
(oa)
