Ta se ve Východočeském divadle stala kmotrou inscenace, jež bojovala o titul Komedie roku 2013.
Ještě před začátkem představení stačila krátce pozdravit diváky v rozhovoru se svým bratrem, hercem Východočeského divadla Alexandrem Postlerem. Diváci tak měli jedinečnou šanci vidět oba sourozence společně na prknech, co znamenají svět.

S bratrem Alexandrem zvaným Lexou jste z herecké rodiny a oba dva jste herci. Vydali jste se touto cestou dobrovolně nebo to tak přirozeně vyplynulo?

My jsme jejich ,,povolání" nesnášeli, protože rodiče neměli moc času. Ale nikdo nic nechtěl, a tak jsme tu. (smích)

Jak byste zhodnotila plzeňskou inscenaci Lháři, nad kterou jste převzala patronát?
Kolegům moc gratuluji. Je to docela těžká komedie, ale plzeňským hercům se podařilo tento kus  uchopit a zahrát ho s lehkostí. Je to opravdu strašná dřina, ale divák vidí tu jen tu lehkost. Někdo by možná mohl mít pocit, že je to hraní snadné. Ale  když potom do toho opravdu jde, tak zjistí, co to všechno obnáší. Když jsem byla malá holka, dělala jsem vrcholově gymnastiku. A jednou jsem se dívala v televizi na olympiádu a říkám si, že tohle bych zvládla také.  Tak jsem to v pokoji zkusila, švihla jsem se sebou na zem a málem jsem si rozbila hlavu. Něco jsem uměla, ale tak dokonale ne. Tím chci říct, že divák, když je nadšen, směje se a tu náročnost nevidí, ale ví, co to obnáší a že takové na pohled jednoduché ztvárnění vpravdě vůbec jednoduché není. A Plzeňským se to povedlo a dokázali rozesmát celé pardubické divadlo.

Když jsme u těchto konverzačních a situačních komedií, jste jejich zastánkyní?
Těžko říct, ale asi mám raději tragikomedie. Já tomu říkám, že to je lidský puls. Tělo se potřebuje nadechnout a vydechnout. A takové mám přirovnání. Jako divák se chci nadechnout, ale po chvíli i vydechnout, jinak bych za chvíli omdlela. To znamená, že i to napětí v komedii je pro mě potřebné, to je ten výdech.

A je něco, co vás vždycky spolehlivě rozesměje?
Přiznám se, že třeba vtipy ani ne. Ale například „déjà vu", nějaké situace, které znám z inscenací a pak se mi stanou v reálném životě. Zkrátka čistě ty životní nepředpokládané veselé situace.

Hana Rubišarová