Třináctý ročník Grand Festivalu smíchu, prestižní celorepublikové přehlídky nejlepších divadelních komedií, hodnotil ředitel Východočeského divadla a současně i festivalu Petr Dohnal.

Jak hodnotíte letošní ročník Grand Festivalu smíchu?
Podle mého názoru byl hodně různorodý, pestrý. Zpočátku jsem se trochu bál, aby nebyl až příliš, ale byly to liché obavy. Festival opět ukázal, jak širokým žánrem může komedie být, a to jak civilní, stylizovaná, nebo také velmi niterná či dramatická. Dnes už zkrátka komedie nemusí být jen bohapustá legrace, ale může se zabývat i náročnějšími tématy, může rezonovat s našimi životy. Ale zcela jistě nezmizí z repertoáru divadel ani klasické konverzační a situační komedie, při nichž si divák rád odpočine.

Byla i pro vás jasným vítězem komedie Klicperova divadla
v Hradci Králové Figarova svatba,  která posbírala všechny festivalové ceny kromě jedné jediné – té divácké?
Figarova svatba se mi velmi líbila, ale musím se přiznat, že jsem měl i jiné favority. S královéhradeckým souborem jsme tu ale letos zažili jedinečný večer, kdy se diváci a herci sešli na správném místě a ve správný čas. Představení u publika velmi rezonovalo a atmosféra byla skutečně strhující. Předpokládal jsem, že Hradec posbírá několik ocenění, ale že získá skoro všechny, to jsem si nemyslel. Na druhou stranu výsledek opravdu nejde zpochybnit, protože náš hodnotící systém je natolik propracovaný, že prakticky nelze obejít. Mimo jiné i proto, že porotci hlasují odděleně hned po představení, takže se nikdo s nikým nemůže domlouvat a uzavírat nejrůznější koalice.

Hodně kontroverzních reakcí vzbudila inscenace pražského Divadla v Dlouhé Láska a peníze. Měla podle vás své místo na Grand Festivalu smíchu?
Myslím, že ano. Přestože sám cool dramatiku moc nemusím, je třeba tento žánr respektovat. Vypráví o nás, o tom, jací jsme, jak se chováme, jak jsme necitliví, když se třeba při televizních zprávách díváme na neštěstí jiných, na vraždy a přitom třeba klidně večeříme párek. Domnívám se, že ten, kdo byl schopen oprostit se od určitého pokrytectví, nebyl z této inscenace zklamaný. Podle mého názoru šlo o velmi poučnou komedii. Ale chápu, že nebyla  pro každého a ne všichni diváci ji byli  schopni přijmout.

Jak hodnotíte letošní doprovodný program pardubické divadelní přehlídky?
Bylo v něm sedmnáct inscenací. Bohužel jsem neměl síly vidět úplně všechny, ale ty, které jsem spatřil, byly velmi kvalitní a měly svůj velký význam. Asi nejcennější pro mě osobně byla představení mladých, talentovaných souborů, které dokážou na festival nalákat jiný okruh diváků než ten, který běžně chodí na hlavní scénu našeho divadla.

Co je podle vás hlavní devízou těchto představení?
To, že vychovávají nové diváky, kteří si pak mohou najít cestu k dalším představením a kulturním projektům. Moc bych si přál, aby podpora těchto aktivit byla ze strany našich partnerů, jako je například kraj či město, ještě mnohem vyšší než dosud. Potom budeme moci na festival dostat ještě daleko víc atraktivních představení. Nyní z ekonomických důvodů bohužel není možné, aby se na festivalu objevilo třeba třicet inscenací za týden, jako tomu bylo v předchozích letech. Přitom jsem přesvědčen o tom, že by si i tyto komedie našly své publikum.