Den na zkoušku. To byl název něžné hudební komedie Lumíra Olšovského o tom, jak se žena rozhodne poznat muže ještě před tím, než se definitivně zamiluje.

Ve virtuálním světě internetu spolu Pavel a Veronika prožili vášnivý vztah. Od prvního okamžiku jejich reálného setkání je ale jasné, že v životě je všechno nějak těžší. Vztah neprůbojného Pavla a praštěné Veroniky je zase úplně na začátku. Snad se oba dva (vlastně všichni čtyři včetně jejich druhých já) během onoho dne na zkoušku poznají natolik, že se budou moci do sebe konečně opravdu zamilovat…

„Na tuto hru jsem šel úplně jinak než někteří jiní autoři, kteří přemýšlí nejprve o tématu a pak o něm něco napíší. Já jsem chtěl napsat nějakou taškařici pro čtyři lidi, abychom s ní byli schopni jezdit po republice,“ vysvětlil autor Lumír Olšovský.

„Až vlastně zpětně jsem si uvědomil, že jsem se trochu inspiroval představením Song pro dva, v němž teď účinkuji v pražském Divadle Na Fidlovačce a které jsem viděl už jako student v ostravském divadle. Od té doby mi zůstalo v podvědomí, že existuje hra o člověku a jeho druhém já. Tam ovšem pouze zpívá v písničkách, kdežto v mé hře už dokonce mluví i do života,“ přiblížil autor, který si tuto inscenaci také sám zrežíroval a ještě si v ní zahrál postavu druhého já Veroniky.

„Rozhodně to není tak, že bych se chtěl ukázat ve svém vlastním kuse a ještě si v něm zazpívat a zrežírovat jej. To bych si pak mohl ještě sám sobě na konci zaplácat a zaplatit vstupné. Naopak jako autor cítím na jevišti hrozný stud,“ pousmál se Lumír Olšovský. „Můj záskok vznikl z nutnosti. Laďka Něrgešová totiž, chudinka malá, otěhotněla a pak i porodila. Právě tato katastrofa zapříčinla, že jsem naskočil na jeviště, abych tento poměrně složitý text nemusel během týdne naučit někoho nebohého, touto hrou zatím nedotčeného,“ svěřil se známý herec.

„Abych přebral roli Laďky, to napadlo mé herecké kolegy. Tvrdili, že na tom nic není, že přece nebudu hrát ženu, ale pouze její myšlení a to že nemá pohlaví. Myslím, že to nakonec docela hezky komplikuje přemýšlení diváka o tom, jaké ženské myšlení může být,“ dodal Lumír Olšovský, který do hlavní ženské role obsadil zpěvačku Moniku Absolonovou. „To je hlavní klenot inscenace, šperk, k němuž jsem přišel, aniž bych to při psaní textu tušil. Ale jsem moc rád, že ho máme.“

V dalších rolích se ve středu večer v pardubickém Kulturním domě Hronovická objevil pravidelný host Východočeského divadla Jan Maxián a herec Radek Valenta.