„Pojďte sem, vy se mi budete hodit do výčepu,“ zvolal minulý týden při výběru komparzistů na pardubické radnici pan É, jakmile mě zahlédl vstoupit do místnosti. Slovo dalo slovo a já odcházel obsazen do role štamgasta v novém snímku režiséra Jiřího Stracha Ďáblova lest.

Den D, kdy se konečně celý svět měl dozvědět, jaké herecké kvality dřímají ve mně a dalších sedmi protagonistech stejné role, nastal minulou středu. Natáčelo se v jedné rosické restauraci. Pan É si nás posadil k masivnímu stolu ve výčepu, aby nás nemusel shánět, až přijde čas. Bylo krátce po čtrnácté hodině.

A potom nás smích přešel

Začali jsme hned zvesela a naši stolní společnost brzy ovládla družná zábava. Po třech hodinách se ale objevily první pochybnosti a na pana É zacílily i první dotazy, kdy se jako bude něco dít. Mimochodem, po celou tu dobu se pilně natáčelo, leč v jakési hudební zkušebně pod sálem onoho zařízení, kam jsme vpuštěni nebyli. Na naše stále konkrétnější otázky však pan É dával s úsměvem stále stejnou odpověď v tom duchu, že u filmu se nikdy nic neví přesně. Stůl štamgastů rázem ovinuly chmury a všichni nahlas přemítali, který čert jim nakukal, aby sem vůbec chodili. Otázce dánského kralevice Hamleta o bytí či nebytí pak dával nový rozměr i počet čárek na účetním lístku. Brzy se přestal smát i pan É.

Naše obavy zaplašila první konkrétní zpráva: po pauze na večeři začnou v sedm hodin točit ještě jeden obraz a pak jdeme na plac. Poslední slova do nás vlila novou energii. Konečně jsme se také dozvěděli, jaký bude náš úkol. Scéna nese název Iveta ukradne vedoucímu klíče. My, jako štamgasti, budeme sedět u stolu a za našimi zády sehrají herci výjev na jmenované téma.

Pravdu však měl pan É, když tvrdil, že u filmu se nikdy nic neví přesně. Zkrátka, všechno bylo jinak a pan É přinesl „jobovku“, že natočení naší scénky se odkládá, ať jdeme domů, že nám opět zavolá na přelomu dubna a května, kdy bude štáb České televize v natáčení pokračovat. Pro náhlý obrat shledávám v zásadě dva možné důvody. Mohlo se stát, že jsme se s prostředím a rolí štamgasta sžili natolik, že bychom „na place“ již nepůsobili věrohodně. Pravděpodobnějším důvodem je, myslím, ale fakt, že pan vedoucí si někde zapomněl klíče a Iveta je prostě nemohla ukrást. Podle scénáře se ovšem krádeže dopustit musí. A díky jejímu zločinu nakonec zažije vteřinu své herecké slávy i osm štamgastů. (Lukáš Peška)