A je to v pytli! Tak zní název první premiéry Východočeského divadla Pardubice. Komedie z pera úspěšných dramatiků Raye a Michaela Cooneyho bude na prknech divadla poprvé k vidění v sobotu od 19 hodin.

Režie novinky se ujal ROBERT BELLAN, jehož inscenace mohli pardubičtí diváci vidět na Grand Festivalu smíchu. Úspěch tu sklidila třeba komedie 1+2=6, se kterou na festival přijelo Slovácké divadlo Uherské Hradiště.

S Východočeským divadlem spolupracujete poprvé. Jak se vám v Pardubicích líbí?
Líbí se mi tu moc. Nejenom proto, že je tu skvělý soubor a krásné divadlo, ale také se dá ve volném čase jít na procházku kolem řeky, podívat se na hokej, případně navštívit golfové hřiště, nebo vinárnu U Pavouka. Přiznávám, že z nedostatku času využívám především tu poslední variantu.

Jaké máte zkušenosti s inscenováním her Raye Cooneyho?
Zatím jsem sice nazkoušel jen jednu hru ve Slováckém divadle (1+2=6), ale protože to byla „složenina" ze dvou Cooneyho her, tak pardubická inscenace je vlastně už mojí třetí. A to mám příští rok režírovat
v Uherském Hradišti další
z Cooneyho her Peklo v hotelu Westminster.

Jste specialistou na komedie, ale vaši kolegové režiséři často říkají, že zkoušení komedie není žádná sranda. Platí to i u vás?
S tím bych tak úplně nesouhlasil, sice je fakt, že realizovat tento žánr je celkem složitá a seriózní práce, ale zkoušení může být i zábavné a třeba právě v Pardubicích se nasmějeme celkem hodně. Je to jednak tím, že jsem samozřejmě poměrně vtipný já (smích), ale také občas i Petr Borovec 
s Ladislavem Špinerem něco „zavalí", což ale není nic proti Alexandru Postlerovi, který je přímo komediální génius. Rovněž mě velmi baví Václav Dušek, je ochotný ve svém poměrně zralém věku naučit se albánsky, hrát na trubku, tančit folklórní tance, případně nechat se zavřít na půl hodiny do sedačky.

Máte nějakou oblíbenou komedii, kterou se vám zatím nepodařilo na jevišti realizovat?
Nějak zvlášť dlouhodobě vyhlédnuté komedie nemám. Hledám je společně s dramaturgy vždy, když je to aktuální. Obecně ale v mém případě platí, že mám nejraději současné hry v žánru tragikomedie, ale nepohrdl bych ani klasikem, jako je William Shakespeare, jehož komedie jsou nejen vtipné, ale i velmi chytré a pořád aktuální. A otočíme-li otázku, tak v některých divadlech mám sice oblíbené komedie, které bych ale rád nerealizoval, protože už je někdo udělal tak dobře, že nemám potřebu to dělat znovu a jinak. Například kongeniální Mlýny divadla Sklep, nebo úžasnou vánoční povídku z Divadla v Dlouhé Jak jsem se ztratil.

V čem je výjimečná komedie A je to v pytli!? Co je na ní pro diváky nejzajímavější?
Hra Raye a Michaela Cooneyových A je to v pytli! je výjimečná jednak pestrostí typů postav, vtipností, netradiční zápletkou, ale v našem provedení také tím, že se v klasické činoherní komedii objeví tanec i zpěv. A doufejme, že ta naše inscenační varianta také zaujme odpovídajícími hereckými výkony a oběma autorům neškodící režií.