Jak se vlastně hra z londýnského West Endu ocitla v Pardubicích?
Objevila ji dramaturgyně Anička Hlaváčková, já jsem pak četl překlad Martina Fahrnera a nadchl jsem se pro to. Je to nesmírně vtipná, i když složitá věc.

V čem spočívá složitost inscenace?
Spočívá to v kombinaci několika technických řešení - využívá se točna, ventilace, část představení se odehrává na lanech. Složitá je také kombinace situační komedie se všemi možnými žánry.

V Londýně se tahle komedie hraje nepřetržitě už skoro tři roky. Čím diváky zaujala?
Je velmi vtipná a originální, disponuje vypracovaným systémem nadsázky a gagů.

Viděl jste londýnské nastudování?
Neviděl, ale zajel jsem si na tuhle hru do Varšavy. My jsme si ovšem koupili pouze text hry, inscenaci děláme podle svého. Hru jsem trochu upravil na naše podmínky, některé motivy jsem tam přidal, jiné jsem vyhodil.

close Východočeské divadlo Pardubice: Velká bakovní loupež. info Zdroj: Radek Kalhous zoom_in

Londýnská divadla mají ohromné finanční možnosti na řešení některých technických věcí. Nebyl problém přenést hru do skromnějších pardubických poměrů?
Šli jsme tou cestou, že jsme vymysleli úplně jiné technické řešení než v Londýně. Byla to pro mě i scénografa Nikolu Tempíra výzva. Inscenace je samozřejmě o něco dražší, ale není v našich podmínkách nerealizovatelná.

Divadlo láká diváky v anotaci také na rock'n'rollové hity. Jakým způsobem je hudba v inscenaci zapojená?
Je to žánr parodie a jsou v něm tedy používány různé citace. Děj se odehrává v padesátých letech minulého století v Americe, s tím je spojen i výběr interpretů. Diváci uslyší skladby rock'n'rollových hvězd té doby, jako jsou Elvis Presley, Ray Charles, Little Richard a další. Objeví se tam ale i muzika, která není vázaná na dobu děje. Jsou tam i narážky na filmové horory Alfreda Hitchcocka, na Kmotra, zkrátka na kdeco.

Na Grand Festivalu smíchu jste představil druhý díl své knížky Normální debil. Chystáte také divadelní adaptaci?
Nabízí se to a já jsem rozhodl, že divadelní verzi udělám. Impulz mi dalo právě to čtení, které jsem dělal na festivalu smíchu. Reakce diváků byly takové, že jsem usoudil, že by i druhý díl mohl fungovat.