Městské divadlo Mladá Boleslav je tradičním hostem na pardubickém Grand Festivalu smíchu.

V posledních letech mohou mít pardubičtí diváci jednu jistotu – když přijedou boleslavští herci, tak to bude hudební komedie s prvorepublikovou atmosféru.
Již v roce 2009 tu zabodovala hravá adaptace Poláčkových Mužů v offsidu v režii Ondřeje Havelky. Nadchla a vyhrála titul Komedie roku.
Na loňském festivalu byl zase mladoboleslavský Dědeček automobil režírovaný Radkem Balašem oceněn studentskou porotou.

Pocta trampingu

Pocta trampingu nazvaná Zločin v Posázavském Pacifiku je dílem takřka stejného tvůrčího týmu, který připravil Muže v offsidu v čele s noblesním Ondřejem Havelkou.
Zločin vypráví o mladičké Luize, která se svým dědečkem (starým zálesákem, ale rovněž majitelem několika továren) vsadí, že dokáže celý rok bydlet v jeho srubu v osadě Ontário. Panička z těch nejvyšších kruhů netuší, čím vším si bude muset projít. Se vším ji ale ochotně pomohou místní osadníci a především její soused, Čechoameričan Tim. Celý děj je pochopitelně prostoupen mnoha hudebními vložkami, které dotváří atmosféru třicátých let.

Zločin v Posázavském Pacifiku je divácky příjemnou, odpočinkovou inscenací. Tramping byl v období První republiky v Československu skutečným fenoménem a nápad na připomenutí tohoto způsobu života je chvályhodný. Vačkářova a Havelkova inscenace má spoustu kladů, bohužel však i nezanedbatelný počet nedostatků.

Kdo by si myslel, že se Ondřej Havelka vyčerpal spoustou scénických nápadů a vtípků v Mužích v offsidu, tak by se rozhodně mýlil. Havelkova tvůrčí invence je nejspíš nevyčerpatelná. Právě z přiznané divadelnosti čerpá inscenace hodně ze svého vtipu. Divákům patrně nejvíce utkví v paměti vodní scéna Luizy s Timem, nebo originální motiv vycházejícího slunce.
Pozorný návštěvník divadla si jistě všimne i mnoha odkazů na různé osobnosti prvorepublikového života.

Dobré výkony herců

Inscenace vyniká rovněž dobrými hereckými výkony. V úloze prvorepublikové krásky je tradičně ve svém živlu Petra Nakládalová, zdatně ji sekunduje i komickým talentem obdařená Jaroslava Kretschmerová. Obě dámy jsou navíc i velmi dobré zpěvačky.

Petr Halíček jako Tim diváky baví svou zkomolenou češtinou, potlesk na otevřené scéně několikrát patřil dvojici komiků Bob Klepl (šerif osady a filmový režisér Klepač) a Martin Zbrožek (manželé Topičovi).

A teď tedy k těm nedostatkům. Zločin v Posázavském Pacifiku má být poctou trampingu, proto je, myslím, škoda, že zde zazní všeho všudy tři známé trampské písně (Rikatádo, Řeka hučí, Letí šíp savanou). Zbytek tvoří spíše klasické prvorepublikové šlágry.

Aranžmá písní je navíc takové, jak jsme u Havelky zvyklí – tedy salonní. Ve vztahu k příběhu je to ovšem nonsens, do trampského prostředí by se hodily méně vyumělkované aranže.
Ondřeji Havelkovi také zřetelně chyběl dramaturg, který by se nebál do inscenace zasáhnout a režisérovi rozmáchlost místy zkrotit. Příběh je totiž skutečně prostinký a divák se nedočká žádných větších dějových zvratů. Tato skutečnost by samozřejmě nebyla na závadu, jelikož celý koncept Zločinu vychází z napodobování a citování pokleslých žánrů, vadí však natahování příběhu na více než dvouapůlhodinovou stopáž.

Šance u diváků

Za Komedii roku bych Havelkův počin určitě neoznačil, ale šance na Cenu diváků jistě tento titul má.
Hlediště Východočeského divadla se na totiž na festivalovém představení velmi dobře bavilo a herci si nejednou vysloužili potlesk na otevřené scéně.

(dub)