Jaké dojmy máte ze zkoušek?
Během zkoušení se nám zranila nápověda, která seděla v lóži a trefil ji kus klacku, který se odlomil. Pak také jeden ze šermířů měl rozseklou hlavu. Krev už jsme prolili, takže nám teď snad štěstěna bude nakloněna. Diváci se tedy nemusí bát.
V posledních letech často režírujete klasická díla, jako například Ibsenův Peer Gynt, Hamlet nebo teď Markéta Lazarová. Čím vás tyto notoricky známé hry přitahují?
Baví mě ty příběhy a to, že se k nim člověk musí postavit s vlastním zpracováním. Není to tak, že bych chtěl hru předělávat, ale pokud ji člověk chce přenést na jeviště, tak do ní musí dodat vlastní nápady.
Dramatizaci jste dělal přímo pro VČD. Jak jste byl věrný předloze?
Rozmýšlel jsem se, zda mám zcela respektovat Vančurův jazyk nebo udělat dialogy v hovorové češtině, což by bylo lehčí. Ale pak jsem zvolil cestu jít vančurovským jazykem. Problém byl v tom, že Vančura má v Markétě Lazarové asi 10 až 20 procent dialogů, zbytek je popis. Snažil jsem se tedy při tvorbě scén inspirovat vančurovským jazykem i z jiných jeho děl. Text je někdy ve vázané řeči a jsou tam i novotvary nebo naopak archaismy, takže s tím herci na začátku zkoušení měli trochu problémy. Ale jakmile se text naučili, tak už jim to jde bezvadně.
Román se odehrává v blíže nespecifikovaném období raného středověku. Snažil jste se zachytit středověkou atmosféru pomocí výpravné či kostýmní stránky?
Samozřejmě jsem se o to snažil, ale na divadle vždy musíte pracovat s mírnou nadsázkou. Nemůžete na jevišti vytvořit dvě tvrze, hradby, popraviště… Musíme pracovat se znaky, takže třeba kostýmy určitě nejsou nějakou dobovou rekonstrukcí.
Inspiroval jste se při psaní i jinými existujícími dramatizacemi nebo filmem Františka Vláčila, který byl v roce 1998 vyhlášen nejvýznamnějším filmem české kinematografie?
Já jsem četl asi šest dramatizací a viděl jsem i Vláčilův film. Důvod, proč jsem si dramatizaci napsal sám, byl ten, že v těch ostatních mě tak úplně nevyhovovaly všechny přesahy, které tam autoři vypíchli. A to přestože byly tyto dramatizace vesměs velmi kvalitní. Chyběly ovšem některé dramatické linky, které jsem chtěl zdůraznit já.
Ve hře Markéta Lazarová jste dal velkou příležitost novým tvářím souboru Petře Tenorové a Miloslavu Tichému. Jak se vám s nimi spolupracovalo?
Výborně. Oba dva to jsou sice herci začínající, ale už s určitou dávkou zkušeností a jevištní protřelosti. Petra Tenorová je velký talent, který se ještě bude rozvíjet.
Jaká témata jste se snažil z Vančurova románu vypíchnout?
Prvním je téma lásky mezi lidmi ze dvou znepřátelených rodů. To je hlavní dějová linka. Hodně výrazným tématem je i touha po svobodě, touha po tom uchovat si čest, sebeobětování. Osobně mne pak ještě zajímá střet ženského a mužského světa. Zatímco muži ve hře bojují o svou čest, postavení atd., ženy musí vytvořit kousek klidného místa pro děti, které jsou pokračovateli rodu.
Lukáš Dubský
