Jména autorů muzikálu Pekařova žena Stephena Schwartze a Josepha Steina jsou známá, ale konkrétně tento titul tak často k vidění nebývá. Jak jste na něj narazil?

Přišel jsem na něj díky skladateli Stephenu Schwartzovi. Sleduji totiž zahraniční muzikálové agentury a koukám se, co napsali někteří slavní tvůrci. Většinou postupuji tak, že si z konkrétního díla pustím útržky hudby a pokud mě to zaujme, tak se tím zabývám dál. Od Východočeského divadla jsem měl zadání najít nějaký malý muzikál. I když on vlastně nakonec zas tak malý není…

Čím vás ta hudba zaujala?

To nedokážu slovně popsat, zaujala mě emocionálně. Je to částečně šansonová hudba, což souvisí s tím, že se to celé odehrává ve Francii. Současně je tam přítomná i nadsázka a jemné odkazy na slavné muzikály Chorus Line či Chicago. Je to klasická muzikálová hudba, která klade velké nároky především na orchestr.

A čím je Pekařova žena zajímavá příběhově?

Je to příběh o lásce, který je především milý a veselý. Jde o takovou sondu do života jednoho městečka.

Největší akce Univerzity Pardubice popularizující vědu s názvem Vědecko-technický jarmark se po dvouleté pauze vrátila do centra města.
Vědecko-technologický jarmark přivedl na pardubické náměstí vědce i děti

Dřív bylo na regionálních scénách obvyklé, že v muzikálech zněla jen hudba z nahrávek. Když jste tady dělal Kvítek z horrroru, přizval jste k tomu i živou kapelu. Tentokrát jste postupoval stejně?

Ano, využíváme živou hudbou. Orchestr je větší než u Kvítku z horrroru, tentokrát je dvanáctičlenný. V dnešní době už autorská práva často ani nedovolují, aby hudba zněla z nahrávky.

Co jsem měl možnost vidět Schwartzovy muzikály jako Wicked nebo The Prince of Egypt, jednalo se o kusy s poměrně složitými pěveckými party. Jak se s tím popasoval místní činoherní soubor?

Popral se s tím výborně. Způsob, jakým k tomu přistoupili, i konečný výsledek jsou velmi dobré.

Projevilo se na konečné podobě inscenace, že musela být premiéra kvůli covidu o více než rok posunuta?

Myslím, že ne. My jsme si to předpřipravili, teď šlo jen o to se k tomu emocionálně vrátit, jelikož jsem mezitím dělal několik jiných věcí. Já nejsem příliš systematický, nevytvářím si podrobnou režijní knihu, snažím se s každým dílem propojit intuitivně. Odsun o rok paradoxně znamenal, že jsme měli na zkoušení o něco méně času, protože jsem ještě musel dokončit jinou práci.

Z muzikálu Pekařova žena, který ve Východočeském divadle Pardubice režíroval Petr Gazdík.Z muzikálu Pekařova žena, který ve Východočeském divadle Pardubice režíroval Petr Gazdík.Zdroj: Jan Faukner

Šéfujete muzikálovému souboru Městského divadla Brno. Kromě osvědčených hitů jako Mamma Mia! nasazujete v Brně i muzikálové novinky, případně tituly z Německa, Nizozemska a dalších zemí. Jak na tyto ne tolik známé hry slyší diváci?

Pokud je to titul komediální, tak na to samozřejmě slyší dobře. Pokud jde o muzikál, jako bylo třeba Pískání po větru, tak ti, co do divadla přijdou, jsou nadšení, ale zájem široké veřejnosti je o něco menší, než kdyby se jednalo o proslavený titul typu Bídníci.

Po covidové pauze se mluvío tom, že se diváci do hledišť vrací jen velmi pomalu. Máte s tím v Brně také problémy?

My si nemůžeme stěžovat. Naši diváci jsou věrní, chodí k nám rádi a naši práci oceňují. I ty složitější inscenace. Já jsem teď třeba připravil specifický muzikál s názvem NE/NORMÁLNÍ. A byť je to závažné téma, tak lidé chodí.

Josef Kemr v seriálu Chalupáři (1975)
Svým herectvím zaujal už jako dítě. Před sto lety se narodil Josef Kemr

Ztvárnil jste celou řadu výrazných muzikálových rolí, ať už to byl Tony ve West Side Story, Billy Flynn v Chicagu nebo Jean Valjean v Bídnících a mnoho dalších. Řekl byste o některé z těch rolí, že je to vyloženě „srdcovka“?

Na to se mě samozřejmě ledaskdo ptá, ale já to takhle prostě nemám. Snažím se s každou svou rolí ztotožnit, abych tu postavu jen nehrál, ale abych jí byl. A to pak nemůžete mít jednu postavu radši než jinou. Samozřejmě některé role představují jisté mezníky – Tony zahájil moji kariéru, za Jeana Valjeana jsem byl vyznamenán a všichni tu roli oceňovali, díky Jidášovi z Jesus Christ Superstar jsem měl zase možnost hostovat ve Vídni.